2/60: 48 Köpfe aus dem Szondi-Test (1960)

Několik desítek fotografií v Krenově epileptickém střihu, co se různě střídají a různě opakují, tvoří zvláštní (a celkem i podmanivý zážitek) ve kterém se tváře spojují do mnoha dalších, které tam ve skutečnosti ani nejsou. Celé je to vlastně čtyři minuty dlouhý "oční klam", ve kterém je vlastně i možné vidět (jak tady někteří píšou) třeba Hitlera, i když tam vůbec jeho fotografie není. Zajímavý experiment, to musím uznat. 4*

Frenetické striedanie ľudských tvárí pripomenulo známy psychologický test na rozoznávanie potlačených rysov osobnosti (napríklad:http://www.seberizeni.cz/psychologicky-test-kdo-doopravdy-jsi/). Kren v tomto pozoruhodnom experimente dokazuje, ako naše empirické vnímanie sveta determinuje naše vnímanie; apofénia je jav, kedy vnímame tváre tam, kde nie sú (ja som napríklad mala pocit, že som videla Abrahama Lincolna a Hitlera).

"...vnímáme i tváře, které ve filmu vůbec nejsou a které vznikají v našem vnímání v důsledku rychlých (jen několikaokénkových) obrazových změn. Jako by tu nikdo nebyl sám sebou, každý je každým a nikým. Takový film lze pochopitelně vidět několikrát a pokaždé jej budeme vnímat zcela odlišně. Sám Kren v tomto ohledu připomněl, že jednou ve Vídni se s ním chtěl někdo vsadit o sto šilinků, že když viděl film podruhé a potřetí, že to nebyl tentýž film. Jindy mu lidé tvrdili, že mezi tvářemi spatřili Hitlera či jiné známé osobnosti, což ovšem pochopitelně ve filmu není. Film se tak stává jedinečným a naprosto neopakovatelný perceptuálním zážitkem. Právě o této jedinečnosti svědčí i epizoda z Mnichova, kde na šrot opilý Kren vrhl na plátno láhev s vínem, protože nepoznal svůj vlastní film a rozlícen se domníval, že jej někdo kopíruje." cituji sekundární literaturu.

Tvárológia podľa Krena. Rytmus epileptického strihu dávkovaných očí, uší, pier, nosov a hlavy sa nesie v znamení matematicky presnej náhodnosti. Opakované zhliadnutie rôzne zväčšených a rozostrených čiernobielych záberov plne nahradilo prchavé dojmy z prechádzky v rušných uliciach alebo prečítanie knihy zahltenej postavami.

Krenove premyslené diagramy, kedy vložiť ktorý záber sú iba jeho pomôckou, ako film zostaviť, divák ich sledovaním nedešifruje a ani by to k ničomu zmysluplnému neviedlo. Striedanie tvárí pripomína potitulkovú sekvenciu príšerného filmu I origins.