100 Streets (2016)

Tri príbehy v jednom, ktoré sa prelínajú a spolu súvisia. Podobné typy sa v posledných rokoch úspešne rozmohli. To čo funguje v ostatných, v 100 Streets ani náhodou. Problémom je z môjho pohľadu scenár s viacerými nedotiahnutými vecami v každom príbehu. Ani jeden z troch nie je ohurujúci, nezaujme, je hrozne plytký, bez šťavy, korenia. Najhorší asi s mladým dílerom, tam papier doslova šuští a moje zuby tiež. Ako-tak funguje len príbeh s taxikárom. Najlepším aspektom filmu tak je hudba (a samozrejme Gemma).

100 StreetsrežiséraJima O'Hanlonaz roku 2016 sú príbehom zo súdobého Londýna, ktorý sleduje viacero postáv z rôznych poschodí spoločenského rebríčka. Hoci sú ich životy rôzne, všetci čelia väčším či menším problémom, s ktorými sa musia popasovať. Niekomu sa to darí viac, inému menej, ale postupne si všetci uvedomujú, čo je pre nich v živote dôležité. Na prvý a možno aj druhý pohľad je O'Hanlonova snímka dielom, ktorému by divák ľahko priradil nálepku "béčková". A hoci tak naozaj môže pôsobiť, minimálne čo sa vizuálnej stránky týka (v tomto prípade to ale nie je slabinou), z príbehového hľadiska ide o veľmi pozitívne prekvapenie. Dramatické rozprávanie viacerých menších príbehov v rámci veľkého celku je zvládnuté veľmi dobre, pričom miestami dochádza aj k ich prelínaniu. Pod dobrý dojem, ktorý vytvára prenesenie zdanlivo jednoduchého, ale zaujímavého námetu do praxe, sa podpisujú aj kvalitné výkony viacerých hereckých protagonistov. Za všetkých si zaslúžia zmienku minimálneIdris ElbaaFranz Drameh.100 Streetsspojením všetkých viac či menej dôležitých prvkov predstavujú nenápadný, ale o to pozitívnejšie pôsobiaci film. Na jednotlivých príbehoch, ktoré ponúka, sa potvrdzuje, že v jednoduchosti je krása. A napriek tomu, že minimálne niektoré z nich sa končia možno až príliš jednoducho, nijak to nekazí celkový viac než dobrý dojem. Viac takýchto filmov, prosím!

Londýn, melancholická nálada a trable několika lidí. Mnohokrát viděné schéma příběhů, které se v určitý moment náhodně protnou. Má to své momenty, ale scénáristicky to není nic, kvůli čemu bychom měli padnout na zadek. Nejvíc prostoru si krade manželský pár, který se nějakou dobu vzájemně podvádí. Evidentně začal on, bývalá rugbyová hvězda, která se nyní utápí v sebelítosti, drogách a chlastu, přičemž ona, bývalá divadelní herečka, už to nehodlala dál snášet. K tomu je tu ještě pár, kterému nebylo přáno dítě, tak zkouší adopci, ovšem nejtěžší zkouška jej teprve čeká. Pořádný test má před sebou i problémový černošský mladík, který se chce vydat na „správnou“ cestu. Výsledkem je lehce nedopečená pizza se všemi možnými ingrediencemi. Chybí lehkost vyprávění, k postavám si nezískáme bližší sympatie. Sic to mé hodnocení nezmění, ale Gemmě Arterton to neskutečně sekne.

(61/2017) / Scenár je silná stránka tohoto filmu. Drsné, autentické, civilné so super soundtrackom. Celkom ma inak prekvapilo, že Idris Elba mi trošku nesadol do filmu, trochu možno emocionálne prestrelená postava, ostatní herci aj spolu s Gemmou perfektný. Prostredie Londýna samo o sebe perfektné pre sociálne drámy sadlo znovu dokonalo. (8/10)

Šablona: pizza z několika příchuťových dílků, něco na způsob Love actually - taky v jednom dílku někdo zkape, aby na konci byli všichni relativně spokojení s tím, co si vybojovali___Jdeme po jednotlivých krajích, a čím více se zakusujeme dovnitř, tím víc se spojují další příchutě. Nedokážu se rozhodnout, jestli nenávidět Maxe, nebo Emily (tedy když pominu, že jí hraje Gemmička, kterou rozhodně měli svlíknout!). Asi ze života, ale nemusí tam patřit koks. Smutný zpívající taxikář a jeho žena, pár týpků z ghetta, jejichž osud je nám všem asi nejvíc ukradenej, starej umělec, který pečuje o hrob a chodí se sluchátky po nábřeží. Příjemná klavírní hudba.