Zločin na dobré cestě (2025)

Tohle krimi zůstalo na poloviční cestě, ale rozhodně ne na té dobré. Přiznám se upřímně, chtěla jsem sledování tohoto seriálu ukončit po třetím/čtvrtém dílu. Vůbec mě to nebavilo. Ale po přečtení některých komentářů zde, které slibovaly zlepšení v posledním dílech, jsem tomu dala ještě šanci. V seriálu se nachází celá řada technických chyb a nepřesností (v některých dílech venku evidentně léto podle oblečení kolemjdoucích a naši hrdinové chodí v bundách a kabátech, a v navazujícím záběru náhle asi radikální vteřinová změna počasí a chodí se obecně v teplém oblečení; v epizodě Veterán při výslechu brigádníkovi náhle zmizí ze zad batoh a poté se opět objeví.....), krimi případy jsou předvídatelné místy hodně banální a vedlejší soukromé příběhy hlavních aktérů už výsledný dojem nijak nevylepšily. Samostatnou kapitolou jsou hlavní postavy a jejich chování. Staňo Wolf splňuje tradiční obraz kriminalisty moderní doby - protivný, divně vypadající týpek s traumatem minulosti a jako bonus i s nevyléčitelnou nemocí srdce. Samozřejmě musí mít v partě nějaké ty podivné individuality - rebelujícího synka, dotěrnou sekretářku jednající s ním jak s pětiletým dítětem, prazvláštně pojatou slovenskou přítelkyni/milenku a docela fajn automechanika. Bohužel, až na Honga byly všechny postavy nesympatické a místy lidově řečeno na přes držku :D Potenciál tento seriál měl, o tom žádná, ale jak píšu na začátku - zůstalo to tak na půl cesty. Pokud se bude točit další řada, tak tu už určitě vynechám, jednou mi tento seriálový pokus stačil.

Jednotlivé kriminální případy jsou sice takové neslané nemastné a předvídatelné, nicméně v seriálu lze najít jistý půvab. Svůj podíl na tom zcela jistě má dobře zvolené herecké obsazení. Co však musím opravdu vyzdvihnout je hudba, která sem sedne jako pověstná prdel na hrnec. V souvislosti s tím jsem tu pro sebe objevilaVendelína Urbana, jehožrapové songyjsem začal doslova hltat. (60%)

"Ženská nenávist patří na seznam přírodních katastrof. Někam mezi zemětřesení a daně." Na začátku bylo nadšení. Staňo suše hlásil a jeho automechanik, kuchař, hacker a léčitel Hong plácal opravdu zábavný nesmysly. Jenže pak začalo přibývat Staňových infarktů a Jiřinova mumlání do mikrofonu a zábava zmizela. Škoda jí. Potenciál tam byl. Já ho viděl.

Zločin na dobré cestě se vrací ke staré dobré detektivní škole v podobě soukromého detektiva. Ti se za první republiky objevovali hodně a byli dost populární, přestože tehdy řešili hlavně manželské nevěry. Dnes už je jejich pole působnosti mnohem větší. Ale jak vidno, ani Staňo by se kolikrát bez policie nehnul z místa, takže by mě dost zajímalo, jak by vyšetřoval, kdyby známosti neměl, nebo kdyby mu tolikrát nevyšla policie vstříc. To je dobrá otázka pro jeho syna Jirku, od něhož Wolf očekává, že to po něm převezme. Zřejmě proto, aby se seriál přiblížil alespoň trochu mladým, což je totálně naivní představa, se synáček věnuje rapu. Ale protože spí s policistkou, tak zřejmě bude mít i on v budoucnosti ve své práci volnější ruce. Případy jsou leckdy až směšně banální. Chvíli jde o komedii, místy spíše drama a těžko říct, čeho pořádně převažuje, jelikož ani jednoho nebylo dost. Na komedii málo komediální a asi by to chtělo trochu přidat na scénkách a nadhledu či alespoň brněnského hantecu, na drama málo napínavé. Jedinou pořádnou prču dělal Hong. Celkově je ale seriál hodně scénáristicky slabý.

Obyčejné krimi, které povyšuje půvabné herecké obsazení a humor. Než jsem se podíval na internet, vůbec jsem netušil, že slavný autor Saturnina měl syna, též psavce, těch detektivních povídek vytvořil snad stovky. Jak moc z nich scénáristé vycházejí je otázka, ale už je asi celkem jedno. Dalších řad však třeba není.