Vezměte si mého manžela (2025)

U tohoto seriálu jsem zažil dva WOW momenty: První asi ve čtvrté epizodě, kdy se najednou objevila nová dějová souvislost a já byl překvapen, kam se příběh vyvíjí, druhý ke konci, když jsem si říkal, že to je krásné. Ale po pořádku: Loňskou korejskou verzi jsem neviděl a nechci vidět. Věřím, že Japonci měli čas poučit se a jejich letošní remake je lepší.Takeru Satóje standardně výborný, negativní charaktery budoucího manžela a kamarádky jsou fyzicky i chováním něco, co jsem dosud neviděl,Fuka Koshibapředvedla výbornou přeměnu z absolutně submisivního člověka na sebevědomou, elegantní ženu. Její Misa je standardní, všeobětující, milující a těžce nemocná manželka, která je zrazena, nemilosrdně vysmáta do obličeje a shozena z balkónu. Pomalu z ní vytéká život, aby se probrala ve svém o deset let mladším já a mohla lidi okolo sebe vidět novýma očima. Bohužel zjistí, že věci nejsou tak jednoduché a že pokud chce nový život, musí dosáhnout, aby ji ve starém životě někdo zastoupil. Líbilo se mi a hodně mě to bavilo. Fandil jsem jí, ale současně mi bylo několikrát jiných lidí líto - bez ohledu na to co udělali a čeho jsou schopni, i oni byli oběťmi života. ■ Potěšila měTomoko Tabatave vedlejší roli - je příjemné ji zase vidět.(25.11.2025)

Korejský originál jsem neviděla, takže nemůžu srovnávat, ale já jsem nadšená. Cestování časem bývá ošidné, ale tady se to tvůrcům povedlo tak, aby vše dávalo smysl. Tak akorát počet dílů, které diváka udržují v napětí až do posledního dílu. Herecky je to velká paráda. Přerod hlavní hrdinky byl opravdu něco. Takeru Sató je láska už od Kenshina. Japonsko moc nesleduji, takže bylo zábavné vidět ho také v jiné rovině.(21.08.2025)

Misa vždycky žila svůj život víc pro ostatní než pro sebe. Obětovala své štěstí a názory, protože si ve své nekonečné dobrotě (kterou akorát všichni zneužívali) vůbec neuvědomovala, že se to skutečně děje. Čímž se stala právě tou ženou, kterou je snadné mít za "dokonalou ženušku", která nejen překousne, ale i sežere úplně všechno, čím jí nakrmíte. Dokud se jí nestalo to nejhorší, co se jenom stát mohlo: zjistila pravdu, že lidé v jejím životě si jí dostatečně neváží. A je tedy na čase změnit pár věcí, aby život i podruhé neskončil stejně. Nezapomněla jsem něco zmínit? Že by tu hlavní část ohledně toho, co se stane poté, co Misu zabije manžel společně se svojí milenkou její nejlepší kamarádkou? Ano, cestujeme zpátky v čase. Takže motivace na druhý šťastný konec se začínají zvyšovat. ***** Ráda bych zmínila, že přestože Misa má všechny potřebné motivace k tomu, aby přepsala svůj příběh, jsem i já sama ráda tuhle druhou šanci. Pro sebe jako diváka. Nechci psát, že loňská seriálová adaptace Marry My Husband byl špatný seriál. Jeho obecná oblíbenost a vysoké hodnocení, obojí dává smysl. Ale racionální divák ve mě na jeho konci (kvůli poslední třetině) bublal jako sopka, která se chystá k výbuchu. A jako kdyby mi japonská verze dala právě to, co jsem tam celou dobu hledala a nenacházela. Méně patosu, více roztomilosti a absolutní spokojenost s touhle druhou šancí. Přestože to sem nepatří a není slušné porovnávat, verze pro rok 2025 je vítězem na plné čáře. Byť si uvědomuji, že je to nejspíš výsledkem původní (částečné) nespokojenosti. Takže proč je Vezměte si mého manžela tak dobrý seriál? ***** Vezměte si mého manžela je seriál, který dobře kloubí romantiku nevyhnutelného s následky a pravidly cestování časem. Protože by to bylo až moc jednoduché, kdyby šlo jenom o něco triviálního. Dostaneme i hodně těžkých okamžiků, když Mise dojde, jak pravidla funkčně používat. Co se stalo, se musí znovu stát, klidně i někomu jinému, ale stát se to musí. A najednou je spousta věcí sice jinak, dost se jich stane i mnohem dřív, ale se znalostmi věcí budoucích začne úspěšné rozbalování té nabalené koule, kterou teď Misa už konečně vidí. A je třeba využít možností, včetně všech ženských zbraní, aby všechno dopadlo tak, jak má. Tak si mého manžela vezmi, když jsi ho tak chtěla! Jenže všechno ve výsledku vede k odhalení věcí zakořeněných opravdu hluboko, o kterých Misa nevěděla, přestože svojí nejlepší kamarádku poznala už jako malá. A proč teď pořád naráží na pana Suzukiho, který se zdá, že by i přes tu tvrdou a neprostupnou slupku, pro Misu udělal první poslední? Jak se z vedlejší postavy v pozadí najednou může stát jeden z těch nejdůležitějších na scéně? ("Vždycky jsi tam byl a držel nade mnou deštník.") Nechápejte mě špatně, ale tady je skutečně těžké najít něco, na co lze ukázat prstem a nazvat to nepovedeným. Protože všechno je přesně tam, kde má být, vypadá dobře a herci odvádějí přesně to, co mají, aby doručili skvělý výsledek. Abych si jako divák na konci řekla, že všechno bylo dokonalé. Protože to kouzlo z viděného má sílu držet se vás. A být následně smutní z toho, že už všechno skončilo. Nebo že by nic za titulky posledního dílu nekončilo, ale teprve skutečně začínalo...? 🤗♥️(25.07.2025)(méně)(více)

Kórejská verzia sa mi veľmi páčila, nevyhla som sa porovnávaniu, ale japonskú som si tiež veľmi užila napriek pre mňa horšej reči. Takeru Sató bol ako vždy fešáčik. Potešil pán korytnačka. Počet častí 10 úplne stačil.(04.11.2025)