V exekuci (2023)

Sugestivní, i když celkem tendenční. To je ale pochopitelné a v pořádku, jen z hlediska dokumentaristické objektivity to třeba zmínit. V tomto případě je však podle mě smysl ukázat, jak byznys s dluhy v ČR funguje, jak dopadá na konkrétní lidské osudy a jak je těžké změnit systém. Pořad, jak doufám, by tak mohl být apelem k tomu, aby se problém dostal do širšího povědomí veřejnosti, některé před půjčkami odradil a jiné přiměl ke změně zákonů a fungování. Protože bohužel dokument problém dokumentuje celkem přesně a komplexně.

Řekl bych, že jde o nevyvážený dokument, sice nám ukazuje různé nástrahy finančních služeb, na druhou stranu nám předkládá tábory lidí, kteří spadli do exekuce právem/neprávem. Problém je v tom, že samotné protagonisty obhajuje i v tom prvním případě. Paní, která kvůli bývalému manželovi měla přijít o dům přeci nelze srovnávat s tím, že jiná paní zadluží svojí dceru a ještě jí neřekne, že nesplácí, takže je dcera v hajzlu. A s tím jsem měl problém, stejně jako s tím, že někdy neví, že si musí platit zdravotní. Co mi dělalo však ještě větší potíž bylo samotné přiživení mýtu exekutorů. Opravdu to není tak, že exekutor vydá příkaz a jde si k vám domů a všechno si vezme. Vždy je dlužník dlouhodobě informován o tom, že byl na něj vydaný příkaz, exekutor byl soudem určený a první snahy jsou formou domluvy a splátkového kalendáře. Když toto ignorujete, pak je něco špatně u vás a je třeba dále postupovat v mezích zákona.

Kdyby dokument nevznikl pod hlavičkou ČT, asi by mě to tak nenaštvalo, protože každý má právo si za vlastní peníze natočit jakoukoliv blbost. Ale utratit koncesionářské poplatky za takový tendenční a neobjektivní „dokument“, to je síla. Nebudu vypisovat, co všechno je v tom špatně, protože to by bylo na dlouho, ale zkusím vypíchnout aspoň pár věcí. 1) Dokument se skoro vůbec nezaměřuje na to, jak a proč se do exekuce protagonisté dostali. Tam je totiž kámen úrazu a to je skutečný problém, který se ve společnosti musí řešit (vzděláváním atd.). A jestliže má paní „tři vysoké školy“, sice 40 let pracovala, ale nevyjde s důchodem a musela si vzít půjčky, aby zaplatila energie v „domečku“, kde bydlí, tak je to na omezení svéprávnosti. Naopak to v lidech podporuje mýtus, že se může stát, že přijde někomu obálka od exekutora a ten mu další den přijede zabavit kočárek pro dítě. Ne, tak to opravdu nechodí. Zpravidla to vypadá následovně: Výzva k zaplacení od věřitele - Nečinnost dlužníka - Předžalobní výzva od advokáta věřitele - Nečinnost dlužníka - Výzva k vyjádření od soudu - Nečinnost dlužníka - Rozsudek soudu - Nečinnost dlužníka - Výzva od exekutora - Nečinnost dlužníka - Obstavení účtu. 2) Naprostá absence aspoň zmínky o tom, že věřitel nerovná se jenom stát, dopravní podnik nebo nebankovní společnosti. Pokud se zničí efektivita vymáhání dluhů, pak na to doplatí třeba i matky, kterým otec neplatí výživné na děti, drobní podnikatelé, kterým nezaplatili zákazníci, lidé, kteří pronajímají byty a narazili na nepoctivé nájemníky atd. atd. Navíc v dnešní době, kdy v insolvenci už neexistuje povinnosti splatit aspoň 30 % dluhů a postačí, když dlužník 5 let seká latinu a vyjde ven jako lilie… A k těm nebankovním společnostem – 99,9 % smluv o úvěru s nimi uzavřených je neplatných a tudíž se musí vracet jen jistina. Stačí dát žalobu k soudu, anebo k finančnímu arbitrovi (tam je to dokonce bez poplatku a člověk nemusí mít právníka). To ale vyžaduje vůli zajímat se a nenechávat problémy vyhnít. 3) Urputná snaha vykreslit věřitele a exekutory v co nejhorším světle (skryté nahrávání). Byť se to moc nevede (Že paní na call centru slušně a stroze požaduje zaplacení dluhu a neprojevuje dostatečný soucit? Že paní u exekutora nedokáže mzdové účetní říct, kolik může srážet ze mzdy? Že si při exekuční dražbě můžou lidi koupit pivo nebo párek? No a? Nic nezákonného ani nemorálního). Na druhou stranu je tu ale samozřejmě potřeba vykreslit dlužníky jako chudáky, co nemůžou dítěti koupit medovník, ale jenom indiána a špičku... Příště by to chtělo ukázat skutečné problémy (neplatné rozhodčí doložky, nezákonné jednání jednotlivých exekutorů, pokud k němu dochází, atd.) a hlavně jednoduché cesty ven (všechny problémy řešit hned na začátku a když už není jiná možnost, tak jít do insolvence).

První díly se věnují malé špionáži mezi firmami poskytujícími nebankovní půjčky a exekutory. Rozhodně jsou zajímavější, než následné části plně se věnující dlužníkům. Navíc vzoroví dlužníci asi nejsou tak zcela vzoroví, jedna je v exekuci vlastně nevinně, druhý má zaměstnavatele se svatozáří a třetí s přehledem dosáhne na insolvenci.  Přes veškeré výtky uznávám důležitost tohoto seriálu a nepopiratelný Háblův vhled do problematiky exekucí v ČR.

Jak snadné je zničit (si) život. Metody a chování současných lichvářů, bezskrupulózních dravců, kteří si na tísni a lidské slabosti založili výhodný byznys, patří na pranýř. A na ten je prostřednictvím této naléhavé televizní série připoutali režisérka Bára Chalupová a novodobýadvokát chudých, expert na dluhovou problematiku Radek Hábl. Díky za to.