Utajený šéf - USA (2010)

Některé díly jsou lepší, jiné horší. Přijde mi zajímavé sledovat chod společností zevnitř. Bohužel jde o produkt pro emeričany, takže v každém díle je halda srdceryvných příběhů, které mi opravdu lezou na nervy. Nejsem necita, ale v takové míře už to vypadá tak, že buď jsou všichni obyvatelé USA totálně deprimovaní, zadlužení a nemocní, nebo jsou ti lidé nastrčeni štábem.

Až na ten cukrkandlový konec po odhalení ,,šéfa" na konci a rozdávání desítek tisíc dolarů podřízeným, což celé je podbarvené pseudoemotivním hudebním podkresem, tedy na tohle přílišné tlačení na slzotvorné kanálky diváků, jde o celkem zajímavý pořad, který nechává diváky nahlédnout do zákulisí fungování celé řady různorodých řetězců a podniků po celých USA...

Zakaždým keď príde na rad prestávka, zamestnanci sa začnú vyplakávať že aké to majú doma ťažké, koľko majú dlhov, alebo že sa musia starať o starú mamu. Vtedy to začne byť stupídne až trápne pretože z toho príšerne cítiť čistočistý kalkul. Väčšinou to vtej chvíli prepnem. No videl som aj zopár záverov a akurát som si potvrdil už aj tak známu vedomosť - že o koľko bohatší, o toľko skupší.

Totální sračka pro masy Američanů, kteří si chtějí splnit svůj emerickej drým.
Kolem nováčka se točí celý štáb a nikomu to nepřijde divné. Nechybí lidské příběhy, které vženou slzy do očí a dojmou i samotného šéfa.
Pak všechny svezou na vedení, kde dojde ke konfrontaci. Nechybí obrovské dary pro zúčastněné. Následně se šéf sejde s managementem a všechny zjebe jak to dělají špatně a musí se zlepšit. No něco to vypovídá i o něm samotném.
Nakonec se sejde celá firma a všichni se spontánně smějí záběrům z natáčení.
Nechápu, že to tak Američani, a nejen oni, žerou.

Ak to vidíte prvý krát, vyzerá to celkom zaujímavo, no už pri druhom sledovaní si uvedomíte, že niečo nie je v poriadku. Uvedomíte si, že štruktúra epizódy je stále rovnaká, stále sa nájde nejaký zamestnanec v ťažkej situácii, ktorý sa zhodou okolností vykecá práve niekomu cudziemu s vedomím, že sú všade kamery. Nedá sa to sledovať ani len ako "výšplech mozgu" po ťažkom dni, pretože vás bude neustále vytáčať repetetívnosť a povrchnosť, ako by mal divák IQ dnešného dátumu a nedokázal si domyslieť, že každý rozhovor je tam umelo vytvorený. Nápad skvelý, prevedenie príšerné.