This Way Up (2019)

This Way up je další z řady nenápadných britských seriálů, které balancují na hranici komedie a drama a rozhodně patří mezi ty povedenější. Aisling Bea (napsala scénář) hraje Áine a Sharon Horgan (spoluprodukovala seriál) její starší sestru Shonu. Áine se dává dohromady po nervovém kolapsu a její sestra jí pomáhá se postavit zpátky na nohy.  V úvodu to chvilku trvá než se to rozjede, ale tenhle sesterský vztah je fajnová záležitost. Nabízí skutečně vtipné momenty, kdy se musíte smát, ale zároveň stejně schopně servíruje i situace, kdy vám do smíchu ani trochu není. Určitě je třeba ocenit i to, že to umně pracuje s problémy duševního zdraví a přitom se vyhýbá ohraným klišé. Postavy jsou originální a při sledování jsem se bavil a rád bych sledoval dál, takže jen doufám, že čekání na třetí řadu nebude dlouhé.(20.06.2022)

Jeden z nejsympatičtějších nedávných zástupců subžánru nahořklých vztahových komedií, v nichž třicátníci řeší své podělané životy. Irská komička Aisling Bea napsala scénář a hraje učitelku angličtiny, která dává svůj život do kupy po nervovém kolapsu. Sharon Horgan je pak tradičně skvělá jako její starší a navenek vyrovnanější sestra. První série byla pro někoho možná až moc nenápadná a málo komediální, ta druhá je svižnější, zábavnější a nadějeplnější. Končí ostatně milým titulkem „Written for anyone who needs a reminder to find hope“. Devízou zůstávají dvě perfektně sehrané herečky a schopnost autorky postihnout pomocí jednoduchých situací komplexní emoce a široké spektrum témat. Základem je tentokrát nejistota doprovázející navazování nových (partnerských) vztahů, se kterou se potýkají obě sestry (a která je v posledních epizodách zesílena strachem z covidu). Na ni je pak jemně navázána řada dalších motivů: úzkost z průměrnosti, sourozenecká dynamika, kulturní apropriace, neschopnost vyjádřit a sdílet své pocity, hemeroidy... Seriál v žádném směru netlačí na pilu a drama se v něm přirozeně doplňuje s humorem, který vyplývá z toho, co citlivě prokreslené postavy zažívají. Takže například věta „Poslední čtyři měsíce jsem se o tobě bavila s mým terapeutem“ je sice vtipná, ale zároveň má určitou hloubku a chápeme, co všechno dalšího je v ní obsažené a proč vede ke sblížení postav. Nejde o seriálovou událost sezóny, ale všechny epizody mě svou trefností, nenuceností a vyrovnanou kvalitou prostě potěšily.(05.09.2021)