The Dust Bowl (2012)

Dekádu trvajúce prašné búrky, známe ako Dust Bowl, patria ku koloritu Spojených štátoch tridsiatych rokov dvadsiateho storočia rovnako ako Veľká hospodárska kríza, gangstri alebo zlatá éra Holywoodu. Majster amerického dokumentuKen Burnsv roku 2012 zosumarizoval túto historickú tému v takmer štvorhodinovom dokumentárnom filme (rozdelenom na dve časti), pričom s precíznosťou jemu vlastnou neponúka iba nejaký povrchný pohľad, ale mimoriadne komplexný počin, takmer až hraničiaci s audiovizuálnou vedeckou štúdiou. Divákovi ponúka podrobný prehľad príčin vzniku prašných búrok a ich vplyv na poľnohospodárstvo, ekonomiku, ale aj kultúru. Faktografiu veľmi dobre prepája s osobnými príbehmi pamätníkov z Veľkých prérií a pestrým obrazovým materiálom, čím vytvára živé dielo, schopné diváka takmer až preniesť späť v čase. Neradostný údel farmárov a bežných ľudí, ktorí prišli o všetko (mnohí dokonca aj o život), by ale asi chcel zažiť iba málokto.The Dust Bowlje vďaka obsahu aj forme kvalitnou záležitosťou. Jediným nedostatkom, ktorý sa ale podpisuje aj na kvalite Burnsovho dokumentu, je celkovo slabšia dynamika.

Vyčerpávající příběh legendárních prašných bouří v regionu Velkých plání za časů 1930’s hospodářské krize. Hlavní část zde náleží vzpomínání staříků, osudu a utrpení postižených rodin, zbytek pak mj. velmi dobře popisuje sled příčin ekologické katastrofy —"zákon o usedlících"a pozemkový boom, náhrada travin pšenicí, přefarmařená půda a extrémně suchá dekáda. Apokalyptický černý mrak má vskutku silný odraz v kolektivní mysli, každý známe"Hrozny hněvu", no a tento dokument přímo inspiroval NolanůvInterstellar.♪♫(23.01.2022)

Téměř čtyřhodinová lekce dějepisu přesně ve stylu všech režisérových dokumentů, t.j. zoomování archivními fotografiemi a zpovědi pamětníků -rozpohybovaných obrázků je minimum- a vzhledem k faktu, že všichni byli v časech hospodářské krize malé děti, je obdivuhodné kolik si toho pamatují. Silné lidské příběhy, ve kterých dle U.S. standardů vyhrává umanutost a nezdolnost a když se k tomu přidá schopnost některých amerických prezidentů ´dělat zázraky´ -jako když Franklin D. Roosevelt farmářům strádajícím suchem ´přivolá´ déšť- je dílo dokonáno :) A ne že by mi to moc vadilo, vlastně jsou ty čtyři hodiny i málo.(19.09.2020)