Suzumija Haruhi no júucu (2006)

Zvláštní seriál. Vlastně je to rozdělené na dvě laděním odlišné šestice epizod, které jsou ještě různě zpřeházené a to jsem ještě ani nezmínil, že retrospektivní je tenhle seriál i v časové ose. Tvoří si tak vlastní pravidla vyprávění, která se sotva dají nějak pevněji uchopit a tak vše stojí na chaosu, který ale souzní s tím, co prožívá nejhlavnější z pětice protagonistů a to Kyon, který je zároveň i divákovým průvodcem tímto neustále se proměňujícím světem. Zároveň se ale nedá říct, že je u toho potřeba neustále vše podrobně vnímat - naopak to je překvapivě docela komunikativní a důležité události a vodítka se explicitně připomínají,, když je jejich znalost potřeba. A opět se tak chytře uskutečňuje skrze dominantní hledisko Kyona, jelikož z celé pětice nejméně chápe, co se okolo něj vůbec děje. Jedna šestice seriálu je vyloženě narativní, věnující se pravé podstatě SOS brigády a cílům Haruhi (díly pojmenované stejně jako seriál, od I po VI); a ta mě uchvátila, jelikož přináší dost emočně silných epizod s vysokým důrazem na sci-fi prvek celého seriálu, který je hodně zajímavý a neotřelý, byť jde ruku v ruce s japonskými technofuturistickými náměty o fascinaci a zároveň strachu z počítačů a možných virtuálních světů, které by se mohly stát reálnějšími než ty naše. Přitom tady se k tomu přistupuje úplně jinak než by se dle mého popisu dalo čekat, ale to už bych musel spoilerovat v čem a to nechci, jelikož je nejlepší do toho jít bez větších znalostí a nechat se překvapit, co z toho vyleze. Každopádně se to nebere smrtelně vážně a temně (i když by mohlo) a stále to zároveň chce být klasickým středoškolským anime. A od toho je druhá šestice epizod, nabízející spíše komediální uzavřené příběhy, kde tahle šestice hezky koexistuje a přitom se často neděje nic, bez čeho by se nedalo vše ostatní pochopit. Odehraje se baseballový zápas, sousední klub informatiků vyzve SOS brigádu na souboj v jimi vytvořené hře, nebo třeba jen venku prší a... to je celé. Zdejší oddechové, "výplňové" epizody nemají jednolitou podobu a pohybují se napříč odlišnými laděními, z nichž některé mi sedly víc (všechny výše vypsané) a některé naopak vůbec (celý dvoudíl z prodlouženého víkendu na ostrově). Navzdory určité jasné nevyváženosti a toho, že až příliš se nedá odhadovat dopředu, s čím na vás přijde další epizoda, měSuzumija Haruhi no júucubavilo sledovat a postupně jsem si dokázal vybudovat zájem a nějaký kladnější vztah skoro ke všem postavám. Výjimkou je ale Mikuru, která má nejprostší charakter ve stylu "ta stydlivá, co "roztomile" piští když dělá něco co se jí nelíbí, zároveň má největší prsa a neustále se chová jako poddajná služtička", přičemž právě do té je zamilovaný Kjon a nejspíš je z ní dost nadržený i tvůrce nebo tvůrci. Ostatně, všechny sexuální narážky se vždycky točí jen kolem ní... I to mi tedy lezlo na nervy, ale naštěstí pro mě stále převládají klady a popravdě si mě to celé natolik získalo, že rád kouknu i na ten tříhodinový film, který to možná pevněji uzavírá. Slabé 4*(26.08.2025)(méně)(více)

Už mnoho let odkládám komentář k Haruhi, protože cítím, že nedovedu slovy vyjádřit, co pro mě tento seriál znamená a jak je dokonalý. Nyní jsem se k tomu odhodlal a rovnou to vzdávám. Stále bez šance. Nejde popsat pocity, které mám, jen na něj vzpomenu. Pnutí v hrudi, lehké záchvěvy smíchu, roztáhlý úsměv se vzpomínkou na Nagato, lehký pocit zvlhčení očí vpomínaje na naprosto dokonalý film... Vytvořenou zálibu na baseball právě díky tomuto anime... Ach Haruhi :-)98%(08.01.2016)

Asi to bude tím, že jsem holka, ale "žrala" jsem Kyonův ležérní styl, Haruhi mě zase tak moc neokouzlila. Anebo to bude tím, že je mi dost podobný, chvílemi jako bych se viděla ;-) Svým nechronologickým řazením mě seriál na chvíli zmátl, ale strávila jsem to, a krásně si všechno pospojovala, člověk hold musí dávat pozor při sledování. Všichni účastníci z SOS Brigády byli super a vůbec by mi nevadilo se s nimi opět setkat. Ano, bylo to super, přesto jsem se občas nudila, proto nemůžu dát plné hodnocení. Škoda, co? P.S.: Děsně se mi líbil ten pocit, když jsem pochopila narážky Mikuru a Yuki :-)(04.04.2009)

Ve svém unikátním žánru jde o jasnou špičku. První díl je parodií na bojové anime a pokud se na to budete dívat z tohoto pohledu, určitě si díl užijete. Pro anime nováčky je lepší první díl přeskočit a přejít k "normálnímu" příběhu. Ten je nepopsatelný, protože je směsí snad všech filmových žánrů a v žádném nezachází nijak do hloubky. Výsledkem je celkem zábavný, psychologický, filozofický, akční, romantické, hudební.... scifi, kde některé díly mohou lidem výborně sednout a některé vůbec. Humor občas dost naráží na japonskou kulturu, což může u nás způsobovat až nudné pasáže. Nicméně jde o skvěle animované anime s fantastickou hlavní představitelkou a místy dobrými nápady.(27.01.2008)

Haruhi Suzumiya není zdaleka normální studentkou. Na první pohled působí dojmem šílené holky, která se za svoji potrhlost vůbec nestydí a veřejně prohlašuje, že ji obyčejní lidé nezajímají. Touží se setkat s někým nadpřirozeným, s mimozemšťanem nebo někým z budoucnosti. Nemá v úmyslu ztrácet čas s normálními lidmi - ti ji jen nudí svou obyčejností a proto s okolím nevychází kdovíjak dobře. Hlavní postavou je vlastně ale Kyon. Pro změnu úplně normální student, přesně jeden z těch, kteří Haruhi vůbec nezajímají. Jenže Kyon jako jeden z mála začne konverzaci s potrhle samotářskou Haruhi a nevědomky jí vnukne nápad na založení vlastního klubu. Jaký klub? Kéž by to slo takhle jednodušše popsat - radši se podívejte sami. Prozradím jen, že k Haruhi a Kyonovi se přidají další členové, kteří... nejsou tak obyčejní jak by se mohlo zdát a brzy Kyonovi naznačí, že Haruhi není jen šílená fanatička a oni nejsou členy klubu bezdůvodně... *********** Zní to zmateně, že? Ale nenechte se odradit. Jde o báječný mix komedie, psychologie a... něčeho nadpřirozeného... Příběh je lehce ujetý, ale je podán příjemnou formou vyprávění Kyona, jehož komentáře prostě nemají chybu a zaručeně si ho oblíbíte. Háček je v tom, že autoři... si pohráli s časovou rovinou příběhu a opravdu ji těžce promíchali. Než si zvyknete na skákání v dějové linii, tak budete často jen tupě zírat s výrazem *wtf?!* protože některé "skutečnosti" jsou díky zamotané časové linii na diváka vrženy bez varování a jsou vysvětleny až dříve, tedy... už později... ehm... prostě...Báječné anime se zajímavým příběhem podaným neotřelou "lehce" matoucí formou!(30.09.2006)