Štaflík a Špagetka (1971)

Kdysi dávno, kdy ještě psi štěkali černobíle a televize měla jen jeden program (a i ten začínal večerníčkem), přišli na svět dva hrdinové s chlupem na správném místě. Jeden byl rozvážný, druhý zbrklý, oba však neskutečně sympatičtí. Tahle němá dvojice, která mluvila jen pohybem, výrazem a kouzelně minimalistickou animací z dílny Zdeňka Smetany, dokázala v pár minutách rozesmát i toho, kdo zrovna šlápl na díl Merkuru. Příběhy psích kumpánů nejsou žádným velkým dramatem, ale o to větší mají kouzlo, perou se se zobákem věčně provokativního opeřence a dokazují, že i když jste občas úplní ňoumové, přátelství drží pevněji než psí obojek. Pravda, děj není vždy kulervoucí, ale děti si tyhle dva zapamatují dřív než svoje ponožky a i dospělý divák, pokud je naladěn na retrovlnu, se rád nechá okouzlit. Jedna hvězda dolů za to, že Špagetka mohl klidně být i fenka a nikdo nám to neřekl!

Musím říct že ač jsem tyhle večerníčky z touhle animací od jednoho z našich neznámějších kreslířů Zděňka Smetany moc nemusela,  kvůli ději který mně moc nebavil, tak tenhle je pro mně výjimka za prvé kvůli legračnímu názvu který si dítě může nejsnáze pamatovat, za druhé protože byl pro mně nejkomičtější, za třetí protože mně bavil víc než večerníček o Pejskovi a kočičce.

Hodnotím nové večerníčky z roku 2014. Štaflík a Špagetka jsou většinou líní a nechtějí nic dělat, ale otravný a někdy i docela smůlovatý havran je vždy vyprovokuje ke správnému činu. A ať už jim tu práci a zábavu kazí nebo jim pomáhá, konec je vždy stejný - mají se rádi. Velmi dobré a hlavně podařené pokračování starého klasického večerníčku.

Večerníček, který dospělého docela překvapí svou krutostí. Běžně se v něm postavičky proměňují na placku nebo jsou zamáčknuty do země, případně rozsekávány sekyrou nebo umíchány v míchačce do podoby černé kaše, která však vzápětí opět ožije a získá ty správné psí rysy. Poměrně často se vyskytuje i nekonečné natahování ocásků, nohou či těl... Samozřejmě děti s tímhle až takový problém nemají, protože zřejmě lépe než dospělí rozumí té obrovské nadsázce, se kterou je všechno na obrazovkách odehrává. Další věcí, která dospěláka zarazí, je poměrně pomalé tempo. Například první díl oba hafani víceméně prospí a citelnou část druhého rovněž. Ani tohle ovšem dětem zdá se tak moc nevadí. Rozhodně to je ale večerníček spíše pro menší děti a dospělé diváky bude zřejmě místy i docela nudit... Celkový dojem: 65%

Miloval jsem tenhle Večerníček