Šílená bejvalka (2015)

1. série -Co je vlastně cílem celého seriálu? Pobavit diváka nebo vyvolat v něm trapné pocity?? Nevím, možná existuje někdo, kdo si pocity trapnosti za hlavní hrdiny užívá, já ale jím rozhodně nejsem. Na druhou stranu, pokud toto bylo cílem celého seriálu, pak nezbývá, nežtleskat a smekat...Začátek je ještě trochu diskutabilní, ale časem je člověku jasné, že Rebecca Bunch je opravdu psychicky labilní jedinec. Nervy na dokoukání celého seriálu nemám, ale pevně doufám, že Rebecca aspoň najde  odbornou pomoc :-)

Počas pozerania seriálu mi prišlo na um mnoho reakcií, ktorými by som ho okomentoval, no teraz si spomeniem len na malý zlomok. Úprimne, po prvom dieli-dvoch sa mi veľmi nechcelo pokračovať v pozeraní, no potom som si ako-tak zvykol na spievanie v každom dieli. Stále mi trochu vadila dĺžka, pretože by podľa mňa tento typ seriálu lepšie vyznel v 20-minútových častiach. Postupne som sa hrýzol sériami, už to bolo celkom pozerateľné, až prišla posledná séria, ktorou všetko pokazili. Darmo, mlátila sa prázdna slama, väčšina dielov bolo hluchých a zbytočných, návrat postavy, ktorú preobsadili a snažili sa to uhrať "kreatívnym" spôsobom nebol tou pravou šálkou kávy. Skrátka už sa len čaká na koniec, ktorý je svojim spôsobom fádny. Čudoval som sa poslednej "epizóde" zo živého vystúpenia, no v konečnom dôsledku napravila seriálu reputáciu a umocnila jeho "kultovosť" v popularite, ktorú seriál získal práve vďaka muzikálovým prvkom.

Opět mladá, úspěšná, newyorčanka, single a (jak jinak) po třicítce, ale nenaplněná a s otřepaně typickou vlezlou matkou co jí neustále volá a buzeruje (a debilní seriálová a dávno nevtipná klišé se nám kupí a kupí...), se rozhodne hledat štěstí a lásku, a tím jakoby začíná spousta "roztomilých ztřeštěností" a úletů "k popukání"... Ano, znechucený sarkazmus a ironie ze mě přímo tryská, a to dávám standardně šanci každému seriálu vždy třemi epizodami, tady ale opravdu ne, a už po prvním dílu tuhle otřepanou příběhovou linii s radostí vzdávám. Ráchel Blůmová je bezesporu nadaná (nejen) muzikálová umělkyně. Bohužel typ příběhu ani zpracování scénáře mě nenadchlo. Kupodivu nejmíň mi na celé té nenápadité a vyšumělé slátanině vadilo muzikálové zpracování, a ty písňové vložky byly de facto docela úleva od jinak všudypřítomné trapnosti a předvídatelnosti. Musíme znova vidět už do mrtva a ze všech možných i nemožných stran probrané, vypreparované a dokonale úhledně přetřesené (a dyzajnově do detailu vystajlované) útrapy mladých třicátnic z USA, kterým biologické hodiny bijí na poplach a tím spouští frenetický závod o nalezení toho správného chlapa, lásky, štěstí a smyslu života? (How relatable, right?). Nestačila za všechny a jednou pro vždy (jako odstrašující případ) Carrie Bradshaw??? Odpad jako bič!

1. série- 90% - I o smutných věcech se dá vyprávět vesele a přestože při trampotách slečny Rebeccy nejednou slzím nad tím, jak beznadějně upřímná, bezhlavá a zoufalá ve svých snahách je, stejně často se vzniklým situacím i nemůžu přestat smát. Byť divák, který dohlédne za první dobrou, tuší za onou muzikálově rozkecanou zábavou jistou občasně vykukující temnotu. Rachel Bloom má ze života odkoukané mnohé, ale právě ty hořkosladké chvíle, kdy člověk miluje, ale milován není, to je její číslo jedna, díky kterému konkurenci bez problémů uniká. Z ostatních postav mě nejvíc překvapil Darryl, který z potenciální vtěrky přerostl do zázračného nahrávače na největší smeče a zároveň si pro sebe krade zcela samostatnou a překvapivě životnou introspekční linku.2. série- 90% - Nešťastná Rebecca je o pořádný kus lepší než sobecká Rebecca. Milostný trojúhelník a vše kolem něj má sice na svědomí jako vždy skvělé songy, ale až když se daná vztahová situace vyřeší (a že se vyřeší dost překvapivě), začíná ta pravá druhá série, která by bez onoho těžkopádného rozjezdu patřila k vrcholům toho, co jsem kdy viděl. Holčičí síla, kterou hlavní hrdinka sdílí s Paulou, Heather a překvapivě hlavně s Valencií, je totiž nezměrná a ať už se na hostovačku zastaví Brittany Snow nebo nově příchozí šéf Nathaniel, jedná se o řetězce bránici trhajících gagů a geniálních hudebních nápadů.3. série- 100% - Jestli nebyla třetí sezóna z West Coviny tím nejlepším, co jsem za poslední rok na obrazovkách měl tu čest sledovat, byla alespoň rozhodně tím nejzábavnějším. Těch sotva postřehnutelných muzikálních gagů, parodií a dokonalých veršů je tolik, že se ani nechce věřit tomu, jak dlouho si je parta kolem Aline Brosh McKenny šetřila. V kombinaci s gradující "duševní" linkou, která pro mě vždy byla tím základním dějovým předivem, se jedná o dokonale komplexní a přesto pro leckoho maximálně rozporuplný a nepřijatelný zážitek. To, že se sledovanost pohybuje takřka kolem nulových hodnot a relativně předvídatelná taktika stanice CW přesto zahrnovala i odklepnutí pro finální sérii, je nemalý zázrak.4. série- 90% - V něčem jiná, vážnější, chvílemi snad i vyzrálá, ale v rozhodujících momentech bezhlavá i intimní zároveň. Poslední sezóna odpovídá na všechny zásadní otázky, zlehka poodhaluje závoj budoucnosti, končí přesně tak, jak podle tvůrčího týmu od samého začátku měla - a díky účasti Skylara Astina mě úspěšně nutí zapomenout na moji nenávist ke Gregovi. Možná to není pohádkový konec, ale takový ani nikdy být neměl. V mých očích Rebecca patří do konkrétní náruče, ve které nakonec neskončila. Nevadí mi to. I u vztahově muzikálové komedie, která má slovo girlfriend v názvu, může happyend spočívat v něčem mnohem vyšším.

Že muzikálová komedie nemůže v dnešní době fungovat a slavit úspěch? Pche! Rachel Bloom, která se proslavila na internetu skrze YouTube (kanál racheldoesstuff), je plně podepsána pod tímto pozoruhodným dílkem, které původně odmítly takřka všechny televizní stanice. Nelze se jim divit, premisa seriálu - životem zlomená a zjevně psychicky labilní dívka stalkuje svou pubertální lásku z letního tábora a nejméně dvakrát do epizody se rozezní muzikálové číslo - zní opravdu "šíleně". Jenže... ono to funguje! A jak! Právě na geniálně vypointovaných muzikálových číslech inspirovaných snad všemi myslitelnými hudebními žánry (od popu přes metal až po irské hospodské popěvky) a skvěle vybraném castingu všech důležitých postav totiž celý tento pozoruhodný seriál stojí. Pro někoho bude možná problém zvyknout si na hodně "divokou" hlavní představitelku a její diblíkovství, ale pokud na její "hru" přistoupíte, seriál se vám odmění nejen mnoha ušními červy, ale i překvapivě fungující citovou linkou s mnoha kotrmelci. Hvězdičku ubírám za první polovinu druhé řady, kde mi pár veletočů s postavami vyloženě pilo krev, ale druhá půlka série je naštěstí poměrně ospravedlnila. TOP písně po hudební i textové stránce: I Gave You a UTI, Oh My God I Think I Love You, Greg's Drinking Song, Santa Ana Winds. EDIT: Po třetí řadě pátou hvězdu vracím a už ji nesundám ani po čtvrté závěrečné sérii!