Sex a hudba (2014)

Na Frantiky docela dost slušný dokument.

Díly: 1) Od podřazenosti k dominanci (režie Julie Benasra) ***, 2) Od antikoncepce k AIDS (Caroline Pochon) ***, 3) Bouřlivé žánry (Lila Pinnell, Chloé Mahieu) ***, 4) Sex, bolest & rock’n’roll (Laurent Abitbol, Virgile Bramly) ***.

Čekala jsem něco trochu jiného, a sice asi nějaký chronologický průřez hudebními žánry a interprety s důrazem na otázky sexu s tím související. A dostala jsem spíše takový nahodilý výběr z právě uvedeného. Připadalo mi, že nejen jednotliví interpreti nebo žánry hudby, "trendy" v sexuálních otázkách, ale i jednotliví mluvčí byli voleni mnohdy dosti náhodně a zkratkovitě, tu bylo něčemu věnováno mnoho prostoru, aniž by bylo zcela zřejmé proč, tu bylo zase něco zmíněno pouze velmi okrajově, nepůsobilo to jako nějaký ucelený vyvážený koncept. Namátkou bych zmínila například třetí díl, ve kterém byste dle názvu očekávali nějaký hlubší rozbor tématu AIDS, ve výsledku byla o věci řeč v pár větách na úplném konci dílu. Výhodou u sledování tohoto dokumentu bylo, že jsem se doslechla o některých tvůrcích, o kterých jsem dosud nic nevěděla, nevýhodou, že mi tento dokument určitě nepředal nějaké obecné ucelené shrnutí k tématu, které jsem tak trochu očekávala. Je ale otázkou, jestli je takové shrnutí vůbec možné, zda se dá téma hudby a sexu do takové míry propojit, zda se jedno s druhým ovlivňovalo a ovlivňuje natolik, že lze z toho vyvodit nějaké obecnější závěry, "směry", přístupy... Trochu přidávám za volbu neotřelého tématu, ač zpracování nebylo tak úplně podle mého gusta a vidím to na cca 60 %.(28.08.2021)

Uff...! Shlédl jsem všechny čtyři díly během dvou dní (ani nevím proč) a mám chuť jít na nedělní mši do kostela (ač ateista) a potom si dát pár dní meditace na Šumavě, abych si zase porovnal hodnoty v hlavě. Tenhle dokument je tedy velký bizár. Perverznosti a úchylnosti všeho druhu se zde dostávají pod akademický drobnohled odborníků a přisuzuje se jim dalekosáhlý hluboký pozitivní význam. Na druhé straně je tu vyprávění dědečků, babiček, strýčků a tet podivuhodného vzezření, kteří nostalgicky vzpomínají na staré dobré perverzní časy, jako babička na starém bělidle. Ačkoliv podle mě u hudebníků šlo (a jde) ve velké většině hlavně o to, jak zaujmout i přes chabý hudební talent, nebo prostě jen o snahu za každou cenu šokovat a přitáhnout pozornost. Myslím si, že společnost se od jednoho extrému (přehnané upjatosti) posunula směrem ke druhému (absenci jakýchkoliv mantinelů). A nejsem si na rozdíl od akademiků a úchylů ve zralém věku tak úplně jistý, že je to pozitivní jev. Minimálně hudbě ta orientace na formu spíš než na obsah, neprospěla. A co se společnosti týče,... Těžko říct. Ale právě v dnešní době vidíme snahu dělat z abnormálu normu, což mi vadí. Prostá tolerance by měla stačit. Tento dokument nabízí poměrně jednostranný pohled na věc, což je hlavní příčina mého podprůměrného hodnocení(27.08.2021)

Nové informace o této době mi přinesl jen čtvrtý díl, který spojuje metal 80. a 90.let s BDSM, což by mě nenapadlo. Dokument se opírá o poutavé vyprávění pamětníků jak to prožívali, jako žena vysvětlující, co je to v 60.letech tzv. volná láska: "čau, hele, když už jsi tady, nechceš se se mnou vyspat? Líbíš se mi". A dodává : " Nebudeme si ubližovat, nechceme mít děti. Jenže do pěti let všichni zjistili, že jejich volná láska už tak volná není. volná láska za sebou nechávala mraky poznamenaných a ublížených lidí".(19.08.2021)