Ranč U Zelené sedmy (1998)

Jako děcko jsme to žrali, jasný... nucený koukání prostě pohoda. Ale v dospělosti teď vidím jak moc otravný to je. Že fotr je blb co se sebou nechává orat. Že matka jím manipuluje, stačí aby zkroutila tu svou hubu a začala fňukat že NUTNĚ potřebuje kozu, a už ji má. Hlášky babky se hodí jen někdy. Vy byste chtěli mít v životě někoho kdo je i ve vážný situaci jen a pouze sarkastickej?? Pochybuju. Čili ač to pochází z osobní zkušenosti tvůrců, je to ztvárněný děsně a vůbec to nemělo pokračovat růstem děcek, tam to vše zmizelo úplně.

Ranč U Zelené sedmy se od 1. dílu stal naším oblíbeným. Když jej začali vysílat, bylo mi něco kolem 10 a které dítě by zdejší rodince tak trochu nezávidělo? Ty dnešní už jistě ne, jenže my jsme neznali sociální sítě, mobil vyráběli pouze tlačítkový a počítač jsme doma neměli. A tak jsme dali malinko průchod notoricky známé české povaze. Kdo by se nebavil nad sarkasmem babičky Kudrnové nebo se nesmál pokusům, většinou neúspěšným, tatínka alias Miroslava Nogy. Samozřejmě, že ti z nás, kteří neměli ségru se nechali mírně inspirovat kanadskými žertíky bratrů v provedení u vlastního sourozence. Kdo by nechtěl dědit? A dostat statek, byť na něm bylo ještě dost práce je vždycky dobré, vždyť pozemky dneska letí. Jak ale i seriál ukazuje, nejde vždy jen o veselé události a tak se nový život musí stát spíše životním posláním. I já bych ocenil víc, kdyby tvůrci nechali rodinu v původním ranči. Kdo ví, co je ke změně vedlo. Se staršími potomky a změnou prostředí se tak trochu ztratila ta úvodní poetika od začátku nastolená. Na druhé straně jsou humorně napsány jak zápletky, postavy, tak i dialogy. Já se bavil až do konce. A ruku na srdce - kolik těch rodinných seriálů bylo po revoluci napsáno a kolik z nich bylo skutečně dobrých? Ranč U Zelené sedmy pro mě zůstal milou vzpomínkou a rovnou říkám, že si ho zase někdy rád dám. Osobně ho považuji za jeden z těch dosud nejlepších.

Mimořádný seriál, který s dalšími díly zraje jako víno. Ukázkový příklad výchovy v rodině. Rodiče se stávají kamarády a cíleně mění každodenní strasti na nezapomenutelná dobrodružství. Děti si zdravý nadhled a optimismus ponesou celý život a získané hodnoty budou předávat dál. Střed filozofie muže a ženy (racionality a emocí) je autory vykreslen s humorem a vzájemným respektem. Každé scéně dávají glanc nezapomenutelné  bonmoty babičky v podání Jany Štěpánkové.

Takový neškodný seriál. Rád jsem se na něj díval jako dítě. Dnes mi na něm vadí pouze maličkosti,ale stále je to lepší než dnešní hrůzy co se natáčí,... Jana Štěpánková je hodně dobrá a Milena Steinmasslová potěší,dokonce i děti jsou vybrány dobře. Bohužel Noga je pro mě rušivej element v tomto seriálu!Celkově hodnotím kladně.

"Nějak bylo, nějak bude...králíci ještě nedostali!" - "Prostě ani přes naše mrtvoly!" - "Díváte se moc na pohádky, a přitom je tolik krásnejch krvavejch akčních filmů..." - "Dojení jako kojení!"- "To je můj svetr! Jedinej plandavej somráckej svetr!" - "Alois, my si taky musíme založit Home page!" - "Neříká se nadělení, říká se průser!" Z té spousty hlášek je zřejmé, že seriál za to! Poněkud bláznivý, ale všechny postavy přirostly k srdci a dobře jsem se bavil až do konce.