Psychoville (2009)

Ja fakt netuším, ale v tomto seriály som márne hľadal humor alebo horor. Tým, že sa nám osem pol hodinových epizód snaží predstaviť šesť duševne chorých postáv a zároveň budovať nejakú záhadu, pričom každá scénka má pravdepodobne snahu o nejaký anti-sketch, ktorý by veľmi silno chcel byť vtipný, tak nestíha nič z toho robiť dobre. Herci prehrávajú a sú melodramatickí, má to otrasnú kamera ako z páskovej kamery 90. rokov a ešte horšiu kvalitu zvuku. Maskéri taktiež robia podobnú prácu ako pracovníci z lunaparku, čo kreslia deťom na tváre zvieratká. Jednu vec, čo určite pochválim je nápaditosť námetu, ale to prevedenie je fakt mizerné.Drop 8/14 30%

Ne vždy to funguje jak by mohlo, některé epizody jsou vyloženě slabé a svých chyb to má celkem dost, ale jinak je to skutečně povedené, celkem dobře vymyšlené, vtipné, má to správně ujeté postavy i správně ujetý humor (když se zadaří) a dokonce i funkční mysteriózní atmosféru a zápletku, která celkem zdatně graduje. Takže jo, jsem rád, že jsem to viděl a vůbec dokoukal do konce. Podrobněji u komentářů k jednotlivým epizodám. Slabé 4*

Dokážu pochopit, že se na tento britský seriál z produkce BBC vydrží dívat jen vyvolená hrstka trpělivých diváků a že to většina populace vzdá již po zhlédnutí pár dílů, jelikož dívat se na tyto zpomalený retardy je celkem záhul. V tomto televizním počinu vidíme pět různých lidských kreatur, které určitě nezařadíte do škatulky normálních lidí. Spojuje je jedna věc a to je to, že jistou dobu strávili svůj čas v ústavu pro bláznivé spoluobčany a to je jestli se vyléčili ze svých obsesí nechávám posoudit jiné odborníky na slovo vzaté. Suchým, typicky černým britským humorem, někdy až hraničící s trapností řečených dialogů a někdy i monologů nám tvůrci postupně představují švihlého klauna, který trpí komplexem, že přišel o jednu ruku a kterej má rád děti asi jako alkoholik vodu, dále zde máme trpajzlíka, kterej je fanaticky zamilovanej do Sněhurky, která na něj z vysoka peče, dalším představitelem této galerie impozantních ujeťáků je otylý milovník sériových vrahů, který stále žije u své matky, která ho udržuje v přesvědčení, že zabil svého otce. A pak už nám zbývá jen slepý milionář, který sbírá plyšové zvířátka a ujetá porodní bába, která si myslí, že její panenka je skutečné dítě. No a téhle skvadře brilantních pošuků přijde jednoho dne dopis ve kterém je napsáno„Vím, co jste udělali". A tím začíná tato komedie plná omylů, jelikož každý z těchto inteligentů to pochopí trochu jinak než by měli a tak se roztočí kolotoč plný trapnosti ve kterém jsem se poměrně slušně bavil a i ta kriminální zápletka byla vcelku uspokojivá. Akorát těch hororových prvků zde bylo pomálu a silně mi to připomínalo dobu socialismu, když jsem jako malý chodil na Matějskou pouť, kde vždycky stál nějakej ten strašidelnej hrad, kde jste nasedli do vozejčku a kde během cesty na vás čekalo pár osvícených strašidel včele s opelichaným kostlivcem s kosou v ruce. Tak asi takhle podobnej efekt měl tento seriál, co s týče hororového napětí. Za poměrně solidní zábavu, která určitě není pro každého dávám zasloužených 80%.

Tak tenhle seriál je neskutečná jízda britského absurdního černého humoru. V komentáři prakticky nesdělitelné, kdo rád britský humor, tak ať zkusí a neprohloupí. Díky tomu to ale není žádný mainstream, prostě to nebude pro každého.

V první sérii máme paralelní děj několika postav, které jsou samy o sobě nějak šílené (milovník sériových vrahů se svojí matkou, jednoruký klaun, trpaslík ...), jejichž osudy se začínají (znovu) proplétat díky záhadným anonymním dopisům. Víc prozrazovat netřeba, sedm půlhodinových dílů uteče jak voda.

Druhá série trochu ztrácí dech, známých hlavních postav z první série se naopak postupně zbavuje, ale není to špatné, není to propadák, prostě je to trochu jiné.

Pěkně ujetá jízda, která se jen tak nevidí. Ze začátku jsem si říkala, že si lidi dělají srandu. Tak vysoké hodnocení to přece mít nemůže, ale pak se něco zlomilo. Ještě že nepatřím k těm kteří po prvním dílu zavrhnout celý seriál. Děkuji mnohokrát za titulky milé-mu neznámé-mu. Poprvé co chci jmenovat a bohužel bez autora. Někdy tomu právě překlad dodal ty pravé grády."Táta chcíp." "Jo, a slyšel jste už o Prima Love?"