Proces H (2009)

Když už se něco tak nečekaně dochovalo v záznamu, mělo by to sloužit dál. A nejde jen o záznam, odborné komentáře jsou velmi kvalitní a do děje vstupují velmi vkusně. Mě osobně to velmi obohatilo při poznávání lidské povahy, a taky naší minulosti, jež se stále tak bytostně dotýká naši přítomnosti, a mělo by sloužit ke kontinuální reflexi něčeho, na co už by lidé nejradši zapomněli. Ale zapomenout, vytěsnit z veřejné debaty či omezit na pár otřepaných klišé, to není cesta k rozvoji společnosti. Myslím, že by bylo dobré to promítat na školách a spojit s diskusí, myslím, že by bylo dobré, kdyby se minulosti dostávalo i dnes více prostoru a začalo se třeba tím, že to nebyli oni, totiž komunisti, ale my, lidé, kteří máme obdobné vzorce chování ve své povaze stále, více či méně skryté a uvědomované. A klaním se před Miladou Horákovou, důstojnou, silnou a odvážnou.

Přestože je to ve své ukrutné délce nabité informacemi a exkluzivním filmovým materiálem zaznamenávajícím tento vpravdě historický soudní proces, nemůžu dát plné hodnocení. Hlavní problém tkví v tom, že po všech těch hodinách výpovědí vlastně nebudete reálně vědět o moc víc než předtím. Co z toho je skutečnost, pokud vůbec něco? Zazní v rámci obvinění alespoň jediná pravdivá informace? Přestože většina obžalovaných se zdá být při smyslech a snaží se vznášet nějaké argumenty na svou obhajobu, všichni bez výjimky uznávají svou vinu ze špionáže a vlastizrady, přitom dle komentářů historiků se nikdo z nich těchto činností nedopustil, a to ani dle tehdejších komunistických zákonů. Samotný proces působí jako absurdní divadlo, fraška, ale divák přitom nedostává šanci rozkrýt celé jeho zákulisí. Chybí mi tu podrobnější pohled na metody vyšetřovatelů/referentů STB při výsleších, kde obviněným velice sofistikovanými postupy dle návodů od zkušených sovětských poradců vymývali mozky a cpali jim tam svoji verzi případu, respektive tu, která pak zazněla u soudu. A tím byli zásadně ovlivněni naprosto všichni; od těch, kteří se dokázali jakž takž bránit a nebáli se odklonit od připraveného scénáře, až po ty, kteří jenom odříkávali naučené básničky. Chybí mi retrospektiva s obětmi procesu, třeba ze 60.let, kdy byli ti, co přežili, propuštěni na svobodu. Proč se přiznávali k něčemu, co neudělali? Skutečně tomu uvěřili (respektive, byli k tomu při výsleších přesvědčeni), nebo to udělali například proto, aby ochránili svoje rodinné příslušníky? Byla nějaká část jejich činnosti objektivně ilegální a protizákonná? Proč říkali, že s nimi bylo zacházeno slušně, když byli ve skutečnosti týráni psychicky i fyzicky? Nic z toho jsem se nedozvěděl. Dozvěděl jsem se maximálně to, co jsem věděl už dávno – komunisti jsou svině a jejich česká verze, která kombinuje zbabělost, podlézavost a pomstychtivost, je snad ta nejhorší ze všech. I to je ovšem důležité si připomínat...80 %

Neda mi to nereagovat na Karlose... Puvodne jsem k tomuto dokumentu nic psat nechtela, ale ten jeho vyvod, to je teda paradni ukazka toho, ze takovi Vieskove a Urvalkove tady mezi nami porad jsou. Dokument evidentne vubec nevidel, poreboval si tu jen vylit srdicko na tema Milady Horakove. Ten dokument totiz vubec neni o ni, je to o odpudivosti komunisickeho rezimu v padesatych letech a o tom, jak fungovaly a vypadaly politicke procesy. Ze se to jmenuje Proces H je zcela evidentne z duvodu toho, ze i komuniste si Horakovou vybrali jako vudci osobnost tohoto "spiknuti proti republice" a procesu. To, jakym zpusobem pise o tom priznani u soudu, vypovida o tom, ze vubec nic nevi o tom, jak se tenkrat takove procesy pripravovaly, ze ti lide byli muceni a donuceni odrikavat jako cvicene opicky to, co jim vysetrovatele pripravili. A velmi by me zajimalo, kde bere ty sve zarucene informace, kdyz vse je podle nej prekroucene, vylhane a vybajene. Asi byl primo u toho, ze? Nebo nejake konspiracni weby? Na me to pusobi tak, ze je to jen ubohy bolsevicky nok (abych zde take filmove citovala), ktery se neprenesl pres zmenu rezimu. To, ze se ani nepozastavi nad straslivosti celeho toho procesu (ty manipulativni a populisticke projevy a dotazy soudcu), ale jen kyda na Horakovou, ukazuje, ze jeho srdce je prose rude.

Každý hodinový díl je o jednom celém dni procesu. Takže první den šla na řadu Horáková, a je o ní první díl. Proč dávám tomuto dokumentu za pět, je právě to, že po prvním dílu jde Milada stranou a sledujeme výstupy ostatních obžalovaných. Konečně mám možnost zjistit, kdo to byl Pecl, Kalandra, Zemínová, Hejda. Překvapilo mě, že některým dal soud možnost diskutovat a nějak prezentovat svoje názory, a s jinými sehrál scénky jako z filmu Kladivo na čarodějnice. Takový Buchal nebo Zemínová byli postaveni před hotovou věc, nikdo se jich neptal na názory, jen tam odříkali svoje role, "Ano, poníženě děkuju", a neměli možnost nijak se k situaci vyjádřit. Takový Buchal ani neměl inteligenční kapacitu na nějakou hlubší diskuzi, působí jako poloviční idiot (bývalý SNbák) a na mě působil nejvíc jako vybraná oběť, která uvěřila nasazenému provokatérovi a skutečně se začal doma ozbrojovat (měl asi dvě pušky na státní převrat). Zatímco s vůdci/zakladateli skupiny se soud občas pustil do ideologické diskuze a ptali se jich na jejich postoje k celé věci, což mě dost překvapilo, protože to byl od soudců velký risk. Některými dotazy si prokurátoři vyloženě říkali o ztrapnění, takový Kalousek ten kdyby se tam chytil řeči, tak v ten moment soud skončil a všichni by byli propuštěni... no doba byla jiná a na některé dotazy týkající se celospolečenských problémů (typu milion nezaměstnaných za první republiky..) ani nešlo v krátkosti a rozumně odpovědět. Zajímavé je, jakou soud používal terminologii, aby zveličoval provinění obžalovaných, např. častý termín co tam je slyšet je "Ilegální schůzka". Dneska to působí směšné, ale tehdy si společnost na začátku studené války, rozdělená na západní a východní svět, potřebovala stanovit pravidla, které aktivity v zahraničí jsou legální a které už nikoliv, a podobné definování probíhalo i v USA (McCarthismus- tisíce zatčených, uvězněných, a dokonce i dva tresty smrti - jedna byla taky žena, takže to samé co se dělo u nás). Horáková nebyla jediná kdo se snažil obhajovat (nezalekli se Nestával, Hejda, a hlavně Kalandra) a nebyla ani ta, která měla nejtvrdší oponenturu bez možnosti vyjádření se (jako např. Buchal a Zemínová). Ti, kteří zatvrzele opakovali svůj negativní postoj vůči novému režimu (Kalandra, Horáková), neměli šanci. Naopak, pokud si obžalovaný uvědomil "chybu"a dostatečně si namazal máslo na hlavu, mohl se z toho nějak vysekat a dostat nižší trest. Zajímavý je pátý díl, který představuje pouze prokurátory a soudce. To jsou tváře, které v procesu reprezentují režim, hlas lidu, přesto mnozí z nich skončí za pár let ve vězení (Vieska), nebo dokonce na oprátce (Slánský). Hořký je osud svědků, kteří nadšeně obhajují režim a mluví protizápadně. Do pár let někteří z nich za odměnu také skončí na oprátce (osmý díl). Doporučuji všem, kdo chtějí získat celistvější náhled na proces a taky na tehdejší poválečnou situaci a nálady ve společnosti.

Záznam procesu je opravdu hrůzný až se nechce věřit že se to skutečně stalo. Justice ořezaná až na samotnou dřeň.
Velká poklona tvůrcům a historiků za tento počin. Je to rozsáhle a podrobně zpracované. Na druhou stranu to je i poklona
a určité zadostiučinění všem odsouzeným a zavražděným v procesech z 50 tých let.