Praha ožralá (2024)

Snaží se to být hrozně undergroundové, ale vychází z toho asi tolik, jako když si Tomáš Klus hraje na Karla Kryla. Jan Hájek, ač nejspíš sympaťák, se do takového formátu moc nehodil. Typově podobná sériePříběhy starých hospodse mi líbila víc, mělo to větší šmrnc a vtip. Ale jako průvodce po starých, nových, zaplivaných, hipsterských a dalších putykách to docela funguje.

Oceňuji vznik supr pivního cestopisu! Doufám, že bychom se v příštích letech mohli dočkat něčeho podobného i v jiných regionech. V každém dílu je ukázáno pár hospod a putyk patřících do stejné výčepní kategorie, kde se setkává stejná sorta lidí většinu týdne. Ale asi toho mohlo být ještě víc. Vždyť je takových podniků a tady se jich zas tolik nenavštívilo. Hustej díl o hospodách kriminálních. Jako velké mínus beru, že v žádném díle nebyla zmíněna Dejvická nádražka! Absolutní legenda mezi pražskýma pubama ... Také hospody studentské jsou ve velké míře v Praze zastoupeny a nedostaly prostor. Škoda potenciál to má větší i tak dík za tipy na nové podniky kde se dá poznatPRAHA OŽRALÁ..78%

Je celkem zvláštní, že v zemi s enormní spotřebou piva je celkem málo dokumentů–průvodců v oblasti tzv. pivní kultury. Tato dokumentární série je tak malá splátka velkého dluhu. Oceňuji i „výchovnou“ šestou epizodu. Doufejme, že si dokument najde příznivců „tak akortát“. Praha ožralá má zcela jistě své plusy i mínusy, nehodlám se v tom však rýpat a tvůrcům posílám vřelý dík.

Původní knihu mám pročtenou. Je to úctyhodný sběr historických dat k již zaniklým nebo stále existujícím hospodám pražské historie včetně velice zajímavých příběhů ze světa pražské galérky let dávno minulých, ale i uznávaných postav Národního obrození. Dokumentární série je ale trošku o něčem jiném, což není nutně špatně. Jen jsem se dočkal jiných hospod, jiných příběhů, jiných námětů. Ne vždy to bylo úplně o hospodách dobových jako spíš o hospodách tematických. Některé momenty byly vysloveně zajímavé, některé mírně slabší, ale celkový koncept super. Vytvořil mi pár dalších tipů, které kniha nedala. Navíc devadesátkový příspěvek se Samirem Hauserem byl jak z jiného světa.

V 9O. rokoch som chodil na základnú školu. Ako rodina sme dva týždne strávili v geniálnej Prahe. Konkrétne v jedinečnom, neprehliadnuteľnom „pyramídovom“ hoteli v štvrti Malovanka. Spoznal som neopísateľnú príchuť hlavného mesta ČR, navštívili sme množstvo architektonických a iných skvostov a krásnych pamiatok. Okrem iného sa v Prahe čiastočne zrodila moja láska ku komiksovému médiu, keďže mi na ulici rodičia od kolportéra kúpili Thorgala a Funky Kovala. Odvtedy Prahu zbožňujem. Byť rodený Pražák a bývať v starom dome pamätajúcom doby minulé, je môj nesplnený tajný sen. Možno raz, v budúcom živote. I z toho dôvodu si kupujem knihy o Prahe. Zadovážil som si Pražské vinice... a zadovážil som si aj špecifickú publikáciu Praha ožralá (už ten plastový obal!). Venuje sa legendárnym pražským krčmám zo starých čias s parádnymi fotkami a obrázkami. Keď vznikol dokument s rovnakým názvom, takmer mi od dojatia zvlhli oči. Na začiatok treba žiaľ sucho a bez zbytočne vyhrotených emócií upozorniť, že dokument nemá s knižnou predlohou nič spoločné. Samozrejme okrem názvu a toho, že sa síce tiež venuje pražským „hospodám“, ale nie tým dajme tomu z 3O. a 5O. rokov 2O. storočia, ale súčasným resp. dajme tomu krčmám z deväťdesiatok. Samozrejme je to sem-tam predchnuté nostalgiou a spomínaním na staré časy, ale pravdupovediac menej, než som čakal. Takže za mňa v tomto smere sklamanie. Inak fajn dokument. Nič výnimočné. Ale mohlo byť.