Pohled do zrcadla (1985)

Když přežijete první dost nezáživnou půlhodinu, budete odměněni fajn old school detektivkou. Nečekejte ale detektivní kvality, moc logisticky zvládnuté to vrah nemá a překvapení se taky nekoná. Tyhle honičky na nácky ale budou fungovat snad ještě i za stopadesát let a k tomu fajn původní český dabing s Danielou Kolářovou, Iljou Prachařem a Vladimírem Brabcem.

Pohled do zrcadla jsem viděl jako dítě, čili dejme tomu 30 let zpátky. Úplně se mi vytratila hlavní pointa tj. kdo je vrah a proč. Z úvodní znělky jsem míval pravidelně bobky u řiťky. Tyhle pocity vyprchaly. Zůstala děsivost fotografie Elisabety. Zápletka je pěkná. Vždycky jsem měl rád hrabání se v minulosti, ztrátu paměti a tyhlety věci. Očima dospělého mi vadí, jak na sebe hlavní postavy neustále bezdůvodně křičí a perou se (asi pro větší dramatičnost). Cremer mi tu vůbec nesedl. Bouquet v roli rodinného přítele byl patřičně slizký a Aurore Clément sympatická. Natočené je to lehounce béčkově, ale celkem poctivě. Takže zaslouženě za čtyři.

Vzpomínám si, když tento krimi film dávali v televizi koncem osmdesátých let a jak jsem byl napnutý jako struna, trochu jsem se bál a hlavně jsem byl pořádně vyjukaný, protože to byl neuvěřitelný kontrast v porovnání s komouškýma přihlouplýma detektivkama. Dnes už to vidím také trochu jinak, některé dialogy a scény jsou trochu rvané přes závit, ale i tak jde pořád o slušné krimi.

Nebýt Bruno Cremera, jednalo by se o celkem obyčejnou kriminálku. Ale když v druhém díle nastoupí na scénu, ani divák přesně netuší, zda je skutečně policista, nebo patří k těm, kteří pronásledují Doru. Z Cremera sálá až mystický chlad a Dora proto oprávněně přemýšlí, zda se má schoulit do Erikovy silné náruče.

Seriál jsem viděl v dětství a dlouho mě strašidla fotografie a temná atmosféra.Po dlouhých letech jsem shlédl seriál znovu a můžu říct,že se můj pohled nezměnil.