Pod skleněnou kupolí (2025)

Forenzní psycholožka Lejla, žijící v Americe, přijíždí do rodného města ve Švédsku, kde je brzy poté zavražděna její kamarádka a dcera oné kamarádky zmizí. Lejla, která se sama v dětství stala obětí únosu, se pustí do pátrání po únosci...Průměrná, ničím zvláštně zajímavá a chvílemi trochu utahaná minisérie, v níž mne ani herecky nikdo nezaujal (včetně představitelky hlavní role), nicméně napětí a emoce úplně nechyběly a atmosféra byla velice působivá. Lepší průměr. 65 %.

Bylo to ponuré, syrové a civilní. U severských filmů a seriálů nic neobvyklého. První díl mě moc nebavil, ale říkala jsem si, že tomu dám ještě šanci. A nelituju. Bylo to krapet překombinované, ale rozhodně to bylo zajímavé. Závěr jsem tušila a mrzí mě, že nebylo pořádně vysvětleno, co vedlo pachatele k jeho zvrácenému chování. Proč to dělal? Byly tam nějaké náznaky, ale jasné vysvětlení ne. Hlavní představitelka mě svým zvláštním, jakoby lehce mimózním chováním, fakt bavila. Celkově se mi seriál líbil.

Severské krimi jsou super, tak mě bavil ten pocit, že jako koukám na severskou detektivku...takže ponuro, šeď, tak jak jsem čekala..ale....s Lejlou jsem se nějak neztotožnila, štvala mě celou dobu, všechny postavy byly úplně plochý, jak nějaký absurdní divadlo.. jen Tomas trošku jako by byl živej. A nakonec jsem ani nepochopila proč to všechno dělal a bylo mi to vlastně úplně fuk...u posledního dílu jsem dvakrát usnula.

Bylo to pro mě něco mezi 3 a 4*, ale tentokrát se přikloním níže. Je to asi jen o pocitu - seriál mě nepřikoval k obrazovce jako jn. severské krimi série a taky jsem měl problém s představitelkou hlavní hrdinky, ke které jsem si neuměl vytvořit žádný vztah/názor (možná to byl záměr, aby působila tak chladně, netečně a nezúčastněně). Jinak jde samozřejmě o řemeslně dobře zvládnuté severské krimi drama s hutnou pointou a zajímavým dějem a postavami, kde je hlavní devizou postupný vývoj postav.

malé švédské zklamání. Pro severskou tvorbu mám obecně slabost a jsem ochoten jí leccos prominout. Bohužel i to má však svoje hranice na které tu a tam něco narazí a Glaskupan je přesně ten příklad. Ani by tolik nevadilo, že zápletka je seversky šablonovitá (traumatizovaná hrdinka, unesené dítě, "překvapivý" pachatel) ani že je tempo vyprávění pomalejší, ale nesměla by to být nuda a to tahle série bohužel je. Oproti jiným podobným tady není prakticky ani jedna zajímavá postava a to je primárně u hlavní hrdinky docela problém. Nečekal jsem zrovna zázrak, ale tohle bohužel nedosahuje kvalit ani standardní severské rutiny...40%