Po jedné stopě (2020)

Je to jiné než Žlutý cirkus. Tam se všechno točí okolo toho, že jedou ve vracích, které se neustále serou a klíčovou otázkou je, jestli s tím dojedou do cíle. Prostředí, kterým jedou, je na vedlejší koleji. V tomto cestopisu je to naopak, člověk se hodně dozví o krajině i lidech. Překvapilo mě, že v Turkmenistánu je všechno bílé - budovy i auta, a benzin stojí 1,2 Kč! Docela se tu hláškuje. Bomba bylo, když jeli městem Serekunda. Prý: "Je to malé město, taková Serekundička, ale zácpy tady mají horší než v Praze na magistrále!" 🤣 Musím říct, že jsem si toho Písaříka a Brezovara oblíbil, mají společně super energii. V závěrečné epizodě potěšil krásně nostalgický sestřih předchozích dobrodružství.

Za mě nejlepší český dokument o Africe, jež ji dokázal ukázat v autentickém světle krásnými, propracovanými záběry a vím, že líp už ji asi nebudu nikdy schopná poznat než prostřednictvím právě tohoto cestopisu. Ústřední dvojice mě bavila natolik, že už jsem celý seriál sjela dvakrát a věřím, že za pár let si ho klidně zopakuju zas. Za mě fakt pohlazení na duši a zároveň společně procítěné utrpeníPísaříkaaBrezovara, jejichž energie spolu prostě úžasně koreluje.

Tohle je něco, co prostě můžu a mohl bych sledovat nekonečně dlouho. Pohodová hlavní dvojice, nelehká cesta, obsahová bohatost, perfektní technická stránka, skvělávolbadoprovodných skladeb, všudypřítomný nadhled a přesto respekt k cizím kulturám a nakonec i neskrývané emoce, když se něco nepovede, ale i když se něco moc dobře povede.

Budu hodnotit obě série dohromady, protože ani jedna nijak nevybočovala z 5* hodnocení.  Jsem hrozně ráda, že mi byl tento dokument doporučen. Při každém dílu mi bylo velmi příjemně a pohodově. Aby taky ne, když kluci jsou příjemní a pohodoví. Skvělý humor Igora a perfektní básničky a komentář Martina byly úžasným doplňkem k poznávání Afriky. V hlavě mi zůstávají hlavně dvě scény – kdy Igor dělá prohlídku afrického hotelu (to jsem si pouštěla 3x a řezala jsem se smíchy) a když ukazují „důmyslnou“ těžbu písku. Je opravdu smutné, že si svět jako obětního beránka pro své nekalé techtle mechtle vybral zrovna takto hezký kontinent. Lidé byli téměř všude moc milí, což dokazuje, že čím chudší jste, tím víc máte srdce na dlani. V tomto dokumentu se dozvíte spoustu zajímavostí (v každém díle jich je opravdu spousta a já se toho nemohla nasytit), nekalostí, zasmějete se, zrelaxujete, uvidíte krásné a smutné záběry. Politika kontinentu je tristní a opravdu Africe přeji, aby se jednou z vlivů vyjebávačů vymanila. Určitě si to někdy pustím celé znovu! Klukům to spolu moc dobře šlapalo. Doufám, že spolu zase nějak vyjedou. P. S. V Brně jsem byla na přednášce Igora a Martina, kde jsem si i nechala Igorem podepsat jeho knihu. Je opravdu tak milý a vtipný, jak je na kameře. Přednáška měla téměř 3 hodiny, ale dokázala bych si ji představit klidně i 10hodinovou. Tolik, co jsem se nasmála s těma dvěma jsem se dlouho nenasmála. Humor, zejména černý, házeli jeden za druhým. Nebáli se vůbec ničeho a atmosféra v malém sále byla naprosto pohodová.

Ti dva se k sobě díky svým rozdílnostem dokonale hodí, to je první ze dvou základních pilířů úspěchu cestopisu. Druhý je pak ten, že jejich cesta není omezena krajnicí silnice, ale má přesah do kultury jiných zemí. Konečně zase jednou někdo pochopil, jak to má vypadat. Gratuluju celému týmu a speciálně smekám před Igorem, že dokáže vertikálně udržet něco, co je od pohledu odsouzeno být pouze v poloze horizontální.