Pingu (1990)

Pingu stojí na výtečném nápadu spojení poctivé plastelínové animace tučňáků a jejich úsměvnému vyjadřování beze slov. To spojení dokáže samo o sobě vyvolávat záchvaty smíchu u dětí i u dospělých. Kdo jej viděl jednou, už na něj nikdy nezapomene a většina na něj vzpomíná s úsměvem na tváři. Jednotlivé příběhy jsou typicky večerníčkové a k animaci se skvěle hodí. Nedávno jsem si jej znovu připomenul s dětmi a opět jsme se všichni pobavili. Pokud něco dokáže najednou pobavit celou rodinu, nemůže to mít nízké hodnocení.

Normálne je mi až ľúto ,že som si na tento seriál vspomenul až teraz. Kto nevidel môže ľutovať. Ďalši dôkaz ,že aj bez slov sa dá odvyprávať epický a šialený príbeh zároveň. Prajem si ,aby vznikli ďalšie epizódy ,ale toho sa asi nikdy nedočkám. Hodnotené bez nostalgie. Budeš mi chýbať Pingu. NOK NOK!

Nic proti hrátkám s plastelínou, sám jsem jí kdysi sežral na kila, ovšem menší z mých úprců se té natahovací postavičky bojí jako Slávik ženský. A to si ve školce podmanila svou dechberoucí autoritativností nejen dětský kolektiv, ale i vyhořelé souškyčitelky, tedy poněkud překopala zaběhlý řád, a když nedávno potkala čerta, tak ho kopla do holeně a šla na lízo. Takže sorry jako.

Geniální srandu v každém díle chystá divákům tenhle malý tučňák. Nejenom, že to je velmi neotřelé téma (kolik další produkce je situováno na Antarktidě?), ale hlavně je neuvěřitelné, kolik invence autoři do seriálu investovali. I po mnoha letech je to modelínová paráda, která snad nikdy neomrzí. 95%

Sice trochu ukřičená záležitost ale jako dítě jsem to měl rád kvůli tomu, že to hezky vypadalo a bylo to legrační. Nyní se na to koukám sice trochu jinak, ale o to víc mě to možná baví. Koukáme na to kvůli prckovi, kterému se to taky líbí ale my jako dospěláci v tom vidíme i něco navíc. Opravdu se dá říci, že s jedná o zábavu pro děti a dospělí. Super animace a ty vlezlí zvuky to k tomu prostě patří…