Pět dní v nemocnici Memorial (2022)

Sledování tohoto pořadu, no… Musel jsem ho sledovat po malých kouscích. Doslova mě to emočně vyčerpávalo a dostavovala se mi z mi toho taková úzkost. Zoufalství. Rozhodnutí, která se přijímají. Rozhodnutí, která se přijímají kvůli zoufalství. Byla to situace bez vítězství. Nemohu si představit, že bych musel rozhodovat mezi svým životem, životem někoho jiného, zda je odpovědí je nechat za sebou, nebo jim pomoci rychleji odejít, aby se zmírnila bolest a utrpení. To opravdu dává tvrdou zkoušku Hippokratově přísaze – snažit se člověka zachránit, nebo mu ulevit od trápení? Velmi subjektivní. Pokud má být pacient v nemocnici opuštěn a nechán napospas jisté smrti, pak je pomoc k ukončení tohoto utrpení správnou volbou, že? Ale mohli by přežít, nevíme, jestli přijde zítra víc pomoci, jakmile evakuujeme, že? Existuje správné řešení, nebo existují jen všechna špatná? Jediné špatné během následků Katriny bylo nedělat nic. A toho jsme viděli hodně, jak vidíme zde v tomto dokumentárním seriálu. Nemohu si to představit. Prostě nemohu. Ztráta domácích mazlíčků; nejprve nerozumím tomu, jak se v nemocnici vůbec mohli objevit domácí mazlíčci. Vše, co vím? Pokud by šlo o to, nechat mého nejlepšího čtyřnohého přítele postarat se sám o sebe, uspat ho, nebo s ním zůstat, abych sám jistě zemřel… Vím, které bych si vybral – to, se kterým bych mohl žít, bez ohledu na to, jak by to zkrátilo můj vlastní život. Je mi tak líto těch, kteří ztratili své blízké, kteří museli být svědky takového zoufalství nebo museli dělat tak srdceryvná rozhodnutí. Vytrvalost není pro slabé srdce. Tento pořad, je plný utrpení. Kvalita zpracování tohoto srdceryvného příběhu je za mě na úrovni seriálu Černobyl.

Sice jsem se v mnoha momentech cítil opravdu sklíčeně, přeci jen tahle jednohubka pojednává o jedné z největších přírodních katastrof, co v 21. století postihla značně obydlenou část světa, v jiných pasážích na mě to až přespříliš melancholické vyprávění moc nefungovalo, a právě proto musím jít cestou prostředního hodnocení. Apple umí skrze své vysoké rozpočty točit na oko lahodící záležitosti, ale to ne vždycky stačí k řádnému požitku. [viděno na Apple TV+]

Co se stalo v nemocnici Memorial jsem nevěděl, takže jsem do téhle minisérie šel téměř s čistým štítem. Prakticky okamžitě od začátku jsme hozeni doprostřed nemocničního dění těsně před hurikánem Katrina. A jen tak mimoděk tu jsou prostřihy do "současnosti", kdy probíhá vyšetřování..45 zemřelých... A divák si najednou řekne "nodopr*ele". Logicky je seriál nejsilnější v té 2/3, kde vidíme přímé následky a první dny po Katrině. V posledních dílech je to už "pouze" po událostech a vidíme vyšetřování a soudní přetahovačky. Tady jde seriál svou kvalitou dost dolů, ale ta první polovina to furt na ty 4* utáhne. Skvělá a přesvědčivá Farmiga a vlastně úplně všichni, kteří hráli personál i pacienty nemocnice Memorial. Nesmírně těžké a hutné téma, které dolehne i na Evropana. Pro Američana to musí být ještě silnější.

Čistě asi hlavně americké téma. I když to neskutečné opírání větru o tu nemocnici během toho hurikánu mi mnohdy připomínalo i to, jak se opírá vítr o náš dům, když se nějakej ten saigon přes pole k nám dostane. To co se tam ale dělo a jaké to mělo důsledky, nad tím jsem nestačil zírat. To, že do oblasti, která trpí na hurikány, dorazí hurikán, je asi logické. To, že v tu chvíli trhá všechny rekordy, i to se může stát. Že se ale v jeho důsledku protrhne hráz bůhví z jaký prdele a zaplaví tak finálně samotnou nemocnici, jenom proto, že byly špatně vyprojektované, to už začíná trošku smrdět kanálem. V tu chvíli byste opravdu nečekali to, že se na Vás všichni (všichni myšleno všichni – od armády, přes hasiče až po samotný stát) vykašlou a neudělají vůbec nic, což se zde vlastně stalo. To už je pak krůček od toho, aby se z nemocnice Memorial bez elektřiny, bez přístupu k pitné vodě, jídlu nebo k jakékoliv jiné humanitní pomoci stalo peklo na Zemi, které ztratí poslední opěrné body toho, co dnes nazýváme lidskost. Nezbývá tedy nic jiného než sledovat to dění tam. Jak zdravotníci dělají všechno proto, aby všem pomohli – jenže co je v dané chvíli v daném prostředí opravdová pomoc?

Jak málo stačí, aby se vyspělá západní společnost propadla do hlubin, kde skrze nedostatek informací, odpovědnosti a zdrojů začnou krůček po krůčku vítězit paranoia, dezinformace, anarchie, panika a nižší pudy. Jak málo stačí, aby pojmy jako etika, morálka, lidskost pozbyly významu. Těžko někoho kritizovat, hledat viníky (byť právě o to tu jde), ovšem chybná rozhodnutí učiněná v dobré víře vedou ke katastrofickým důsledkům. Jsme zvyklí to sledovat v (zombie) apokalyptických sci-fi a nikoli v ani ne dvě dekády staré události z instituce "na výslunní lidského pokroku". Rekonstrukce událostí několika dní po Katríně na ploše jedné nemocnice, kde se pokazilo co mohlo. S echt tragickými důsledky. A následný hon na viníka skrze procedurální vyšetřování a soudní ukazování prstem. Nejlepší katastrofická záležitost od Černobylu, se kterým to sdílí část společné DNA. Mrazivé, působivé, vypovídající. Na škodu jedině délka (sedlo by tomu prostřihání napříč epizodami tak, aby to celkově bylo o díl kratší), zlom nemocnice/soudní patálie (obě pasáže vynikající, ne že ne, za mě však lépe promíchat je než půl tak a půl onak) a nepasující melodramatičnost druhé epizody. Sice to slouží jako "klid před bouří" (po bouři), ale nesedne to do jinak syrového konceptu ani za mák.