Papírový dům (Netflix verze) (2017)

Přesně ten typ seriálu, který vás vcucne a nepustí. Skvěle promyšlený plán, neustálé napětí, akce, psychologická hra a tlak ze všech stran – přesně tohle na tom funguje nejvíc. Není to jen obyčejná loupež, ale doslova šachová partie, kde se každý tah může během chvíle změnit v obrovský problém.
Seriál ukazuje střet chladné strategie s lidskými emocemi. Sebelepší plán totiž začne dostávat trhliny ve chvíli, kdy do něj vstoupí strach, city, vztahy, impulzivita nebo ego. A právě díky tomu to není jen akční podívaná, ale i silná psychologická hra mezi Profesorem, policií a samotnými členy skupiny. Každá postava má svoje motivace, slabiny i momenty, kdy začne přehodnocovat, co je pro ni vlastně důležité a můžeme zde vidět light verzi character developmentu jako vBreaking bad.

Nápad to byl velmi zajímavý s velkým potenciálem, ale to ztvárnění nebylo moc dobře pojaté. Jednání postav bylo většinou naprosto absurdní a stejné chyby opakovaly neustále dokola, do toho se chovaly hystericky a teatrálně, až jsem musel několikrát protáčet zornice, protože jsem se někdy za ně až styděl, bylo to dost iritující. Také některé scény vypadaly, jako by je psal nějaký porno scénárista, kolikrát nedávaly absolutní smysl, to samé i některé vztahy postav, které působily nuceně a nepřirozeně. Od 3.série se navíc recykluje stejný materiál, takže to bylo zbytečné protahování seriálu. Nedá se však upřít jedna věc, napětí je tu opravdu silnou náplní, neustále se něco děje, zvraty jsou často povedené a vy si to chcete vychutnat až do konce a to i přesto, že vás to kolikrát štve.

Jeden z nejlepších seriálů, jaké jsem kdy viděla. Nedávno jsem si dala rewatch a znovu si připomněla, proč ho tak miluju. Je neskutečně návykové, pustíte si jednu epizodu a najednou zjistíte, že nemůžete přestat. Napětí je tak skvěle vystavěné, že občas máte pocit, jako byste celou dobu zadržovali dech. Miluju španělský temperament, genialitu celého příběhu i to, jak dokonale vás seriál vtáhne do děje. A ty postavy? Po chvíli máte pocit, že jsou jako rodina. Smála jsem se s nimi, dojímala se, brečela pro ně i s nimi. Právě díky nim to celé funguje tak dobře – nejsou dokonalí, ale člověk si je zamiluje. A to finále? Naprostá genialita. Jasně, není to bez chyb. Nic není dokonalé. Jenže La Casa de Papel má tak silný vibe a atmosféru, že některé nedostatky prostě přestanete řešit. Chcete příběh, ve kterém budete stát na straně lupičů a policie bude tentokrát působit jako ta „špatná“? Tak si pusťte tenhle seriál!

Prvně jsem se této show z neznámých důvodů vyhýbal, ale pak jsem jí dal šanci a byl jsem velmi spokojen. Ze začátku jsem měl obavy, že se jednotlivé postavy ani nenaučím podle jejich názvů měst, to se však naštěstí vyvrátilo. Pamatoval jsem si nakonec všechny, jelikož byly naprosto perfektní. Tento seriál je prostě fantastický. Postavy mi do něj skvěle sedí a nemám k nim žádné výhrady. Tvůrci složili krásnou partu a hlavně – každý je něčím specifický a zajímavý. Právě tato parta dělá seriál tak dobrým. Měl jsem rád všechny, ale nejvíce jsem si oblíbil Berlína, Artura, Profesora a Palerma. Tito čtyři pro mě byli nejchytřejší a nejodhodlanější ze všech, a kdykoliv se objevili na obrazovce, byla to paráda. Například Berlín byl tak moc v topu, že už má i vlastní seriál, na který se rozhodně musím podívat. Všechny série jsou super, ale nejoblíbenější mám asi tu první. Seznamujeme se v ní se vším, prožíváme napínavou první loupež královských cenin a Profesorovy chytré blamáže zde byly nádherně ukázány. Profesor navíc skvěle předvedl, jak dokáže otočit lidi proti němu na svou stranu bez jakéhokoliv vyhrožování, jen pomocí jednoduchého dialogu. Upřímně ani nevím, co bych hodnotil negativně. Možná jen delší natahování některých scén, ale mně jako fanouškovi to vůbec nevadilo, spíš jsem se netěšil na moment, až to celé skončí. Loupeže byly skvěle naplánované. Došlo zde samozřejmě i na nějaká úmrtí, což respektuji – zabít hlavní postavy není jednoduché a spousta filmařů se toho bojí. Během akce nechyběly nečekané zvraty, ale Profesor měl v rukávu vždy nějaké eso, které v pravou chvíli vytáhl, což nikdo nečekal. Seriál také skvěle ukázal, že hrdinové nekradou peníze lidem, ale státu. A zároveň odhalil, jak daleko je stát ochoten zajít pro záchranu peněz a vlastní pověsti, a to i přes oběti mezi rukojmími. Obě loupeže, které jsou hlavní náplní seriálu, byly tak neuvěřitelně dobře vymyšlené od začátku přes útěk až po následné krytí, že se mi z té promyšlenosti až hlava motala. Před pár dny navíc oficiálně oznámili i další, v pořadí již 6. sérii, takže se hodně těším, až vyjde. Atmosféra v seriálu je prostě úžasná, písnička Bella Ciao naprosto perfektní a chytlavá. Skvěle je zde vykresleno chování rukojmích i prostředí – ať už jde o interiér banky, úkrytu lupičů, nebo venkovní záběry v přírodě, na cestách a před budovou banky. Všechno mi dávalo smysl a vznikla z toho naprostá senzace. La Casa de Papel rozhodně řadím mezi své nejoblíbenější seriály a už se jen těším na další pokračování.

Tenhle seriál je podle mě u nás přece jen trochu nadhodnocený. Ne že by nebyl kvalitní – to rozhodně je – ale na status „totální bomby“ to za mě úplně nestačí. Dějově to sice není nic extrémně komplexního, ale seriál si dokáže udržet pozornost tím, že se v něm pořád něco děje. Právě díky tomu se na něj dobře kouká, i když má své slabiny. Nejlepší jsou jednoznačně první dvě série s velmi hutnou atmosférou a skvělými nápady. Kdyby tím seriál skončil, fungoval by jako mnohem kompaktnější a silnější celek a hodnocení by šlo určitě ještě výš. Od třetí série je ale znatelný pokles kvality – příběh se začne zbytečně natahovat a v podstatě opakuje to samé v trochu jiné podobě. Poměrně rušivým prvkem se postupně stávají i flashbacky. Zpočátku fungují, ale čím víc jde do tuhého, tím víc působí jako zdržování a ubírají na tempu. Z postav mě v prvních sériích nejvíc bavilBerlín, který byl výrazný a charismatický. Ve flashbacích v pozdějších řadách už ale jeho postava ztrácí na síle. Co se týče finále, nejlépe fungují závěry druhé a třetí série. Pátá série pak přináší důstojné a emotivní zakončení, i když místy působí trochu „pohádkově“. Celkově jde o kvalitní a zábavný seriál, který si i přes slabší pozdější série drží určitou úroveň a nespadne do průměru. Přesto ale platí, že méně by zde bylo více – bez posledních tří sérií by šlo o výrazně silnější a kompaktnější dílo.75%