Ministerstvo času (2015)

Vynikajúci námet - historické udalosti. cestovanie v čase, snaha nezmeniť históriu, aby nedošlo ku katastrofe, boj proti kriminálnikom. Má to však svoje chaotické nite, španielska história nebude každému blízka, no a keďže sa vydali už takým tempom, že riešia situáciu lesbických žien za éry Franca či násilné liečenie homosexuality, došlo mi, že to zbytočne vedie k poplatnosti. Ale celkovo sa dá a niekoho práve toto poteší, že to má svoje udičky, z ktorých červené denníky skvirtujú spredu aj odzadu.

Mužské oko jistě zjihne při pohledu do krásných očí Amelie Folch, hispanologa rozjaří výlety do španělské historie, sci-fi fanoušek bude zklamán, protože toto není sci-fi, s vysvětlováním, jak cestování časem funguje, si tvůrci moc hlavu nelámou, natož aby se zde řešily nějaké paradoxy.  Osobně mi pojetí a styl vyprávění příliš nesedl, ovšem uznávám, že to je věcí spíše mého vkusu a ne kvalit seriálu. Tematicky obdobně laděný Timeless mě přeci jen bavil o fous více.

El ministerio del tiempo samotné je seriálem z jiné doby, který jakoby by zrovna vypadl z devadesátek a z vysoka kašle na současné trendy (pseudorealističnost, metaroviny). Vůbec se nezdržuje předstíráním, že cestování časem je nějak realistické a bere si jej čistě jako scénáristický nástroj pro stavění žánrových dobrodružných příběhů. Pocitově bych jej asi přirovnal k seriálové Mission Impossible (na kterou v jednom díle i odkazuje). Bere se ne úplně vážně a s humorem, přičemž tvůrci jej v tom co chtějí dělat berou naopak naprosto vážně a poctivě, s neuvěřitelnou pečlivostí a citem pro detail. Byť děj jako celek vzhledem k cestování časem nedává smysl a je na úplné hraně toho co je ještě akceptovatelné jako rámec dobrodružného příběhu, "lokálně", v emocích, jednotlivých rozhodnutích hrdinů díky zmíněné poctivosti dokáže vtáhnout, být vážný a vytvářet působivé dramatické situace. Oceňuju taky hravost seriálu, jeden díl je třeba celý stavěn jako pocta Hitchcockovi. Potěší i názorová rovina (které se prostě v vzhledem k tématů nelze vyhnout), kde se tvůrci nebojí vyjádřit co si myslí, ale zároveň nemají potřebu vést kulturní války, nejblíž bych ji popsal jako devadesátkového liberála - což je mi osobně sympatické :) Seriál je také výpovědí o španělské mentalitě, což je pro člověka který se jinak o Španělsko nezajímá určitě zajímavé. Obsahově jsou jednotlivé epizody zábavné výlety za osobnostmi do minulosti, jako vedlejší produkt divák získá poměrně slušný přehled o španělské historii. K mírným negativům, podle mě, hlavní postava, byť napsaná dobře, časem začne přesahovat herecké možnosti Rodolfa Sancha a přestane ho i viditelně bavit. Po první sérii je nahrazen Hugem Silvou, který je herecky lepší, ale má limit v postavě samotné, která ze začátku působí jako náhražka. Role přestane později bavit i Auru Garrido, ale i s tím se tvůrci relativně dobře vypořádají. Nad seriálem neustále visí hrozba překombinovanosti, tu si díky naivnímu rámci nemůže dovolit (pokud nejsou úplně jasné pravidla, nelze stavět příliš vysoko). Po většinu dílů se jí vyhýbá, jen v závěru ho trochu dožene. Každopádně, celkově vynikající a osvěžující dílo, 4 - 5 (zmíněné hodnocení i komentář se vztahuje k sérii 1-3, 4 vznikala pozděj, je zcela rozbitá a silně doporučuju se ji vyhnout).

Nešlo to, bohužel. První série se jevila jako zajímavý nápad, ale s přibývajícími díly možný efekt motýlých křídel zcela zmizel a návaznosti minulost vs přítomnost byly tak neskutečně dětsky naivní, že jsem se nedostal přes polovinu 3. série. A z vysvětlování blonďaté lesby spolu s nevýraznou Amelií, co je vše v naší době normální, se mi chce ještě teď zvracet.

Na Ministerstvo času jsem narazil několikrát, ale trvalo mi dlouho než jsem se k tomu rozhoupal a důvod byl prostý - španělština. Nic proti ní nemám, jen jsem u seriálů zvyklý na angličtinu. Nicméně když jsem se do seriálu pustil, tak mi to nepřišlo jako problém.

Sci-fi a hrátky časem patří mezi mé oblíbené žánry, a Ministerstvo je předobraz amerického Timeless, který se mi zamlouval. Způsob cestování časem je jiný a hlídka se zaměřuje na evropské (španělské) dějiny místo těch amerických, ale jinak je tady hodně podobností. S klidným svědomím se dá doporučit, pokud vám nevadí jednodušší přístup k řešení časových paradoxů, protože těmi se příliš nezabývají. Jako dobrodružný seriál s prvky sci-fi to však funguje dobře.

I přes drobné výtky do sebe první série v závěru dobře zapadla, takže jsem zvědav na to, jak to bude pokračovat dál.