Otome Game sekai wa mob ni kibišii sekai desu (2022)

Zábavná blbost, na které si dokážu najít pár povedených věcí, ale i něco, co se zase až tak nevyvedlo. Je todivná splácanina všeho možnéhodohromady s určitými pravidly, které ale seriál až příliš častonedodržuje, nebo na ně v rámci scénáře prostě zapomíná. Společnost je tu profilovaná jakomatriarchát, hlavní slovo mají mít ženy, ale kromě prvotních trablů s macechou a občasných hrdinových čajových dýchánků, jsem vůbec neměl dojem, že by tady bylo vůdčí postavení žen aspoň trochu vidět, spíš naopak. Takže zbytečná dějová premisa, která není plně využitá a vůbec nefunguje. Obdobně podivně se tu pracuje se společenským postavením a šlechtickými tituly. Další věc, co mě na seriálu neskutečně štvala, byla neustále omílání „jsem jen mob charakter…“, obzvlášť když sehlavní hrdinatímhle vlastně vůbec neřídí a pak se ještě diví, jak se všechno zamotává. To pak člověka potěší, jak to dá hrdinoviLuxionv posledním díle sežrat. Blbé ale je, že všechny odměny pro hlavního hrdinu nepůsobí pro mě jako pro diváka uspokojivě, ale jako když je po něm někdohází proti jeho vůli, což rozhodně má být tvůrčí záměr a má to být vtipné, ale funguje to tak možná poprvé, pak už to jen štve (asi jako další následná deklamace hrdiny, že je jenmobcharakter…). A teď z druhé strany. Na seriálujenejlepší samotný hlavní protagonista, který je správně zkažený, sarkastický, ale v duchu pořád tak nějak dobrák. Je to jeden z těch, kteří pochopili, ženež někoho praštíš, tak je třeba ho nejdřív sundat slovně.Leonajsem si opravdu hodně oblíbil a líbila se mi skoro každá jeho interakce s kýmkoli dalším, s tím, že nejlepší chemii měl nakonec asi přeci jen sLuxionem, takže mám o ideálníwaifupro hlavního hrdinu jasno!Dobře vykreslenéjsou i ostatní postavy, naprincovia jeho suitě se dá najít spousty důvodů, proč je nemít rád a fandit hlavnímu hrdinovi, ale postupně se ukazuje, že i oni mají své dobré stránky, díky kterým bych si jich dokázal vážit. Stejně tak hlavní hrdinky, někdy silné, jindy tragické, ale pokaždé docelapochopitelnéasympatické. Příběh je jakousi zmatenou cestou jednoho nedobrovolného hrdiny vzhůru, která ale díky jeho znalostem hry není příliš dramatická ani napínavá, jenzábavnátím, jak to dává hrdina všem ostatním sežrat, což se mi ani po dvanácti dílech neomrzelo.6,4/10(13.09.2024)