O Mikešovi (1971)

Kresby Josefa Lady se mi vždy líbily a jako dítěti ještě mnohem více. Není to žádné velké umění, jsou ovšem jednoduché, hravé, barevné a pozitivní. Stejně tak jako jeho příběhy a pohádky. Kocourka Mikeše jsem měl moc rád. Sice stojí o kousek níž než třeba pohádky O chytré kmotře lišce, ale stále jde o výtečnou zábavu pro menší diváky s krásným přednesem Karla Högra. Už se těším, až si někdy Mikeše zopakuji s dětmi.

V Hlušicích u Ševců, měli jednoho kocourka. Jmenoval se Mikeš, a uměl mluvit jako člověk! Ostatně co je na tom divného, známe přece papoušky napovídají toho víc než dost, kos zase docela obstojně prozpěvuje všelijaké písničky, a nic nevadí že nemají slova, ani psi nejsou tak docela němí, alespoň kašlat a kýchat umějí líp než kdekterý řečník, tak proč by Pepík Ševců nemohl naučit mluvit kocoura? Přesně těmihle humornými slovy začínal tenhle Český, humorný, kreslený, večerníček pro děti  z úst samotného pana Josefa Lady který vytvořil knižní předlohy a podle které potom vzniknul tenhle večerníček o mluvícím kocourovi Mikešovi. To bylo tak milé, že citliví člověk, to nemohl nemilovat, v současné době ale jak jde na dětech a jejich rodičích vidět (Jaký rodič, takové dítě) se citlivost nesmí nejspíš projevovat nebo se jen ztrapníte, protože jsou všichni nejspíš odchovaní na (kriminálkách, hororech, p...u).

Slavný animovaný pohádkový seriál o mluvícím kocourovi dělají krásným především dvě věci. Ta první jsou úžasné malby Josefa Lady. Jeho kresby se mi vždycky líbily. Na jedné straně jednoduché, na druhé promyšlené, a přitom tolik malebné. Tou druhou je samozřejmě hlas Karla Högera. Pohádky to byly jednoduché. Přesně tak, aby je děti chápaly. Na některých povahách se projevovaly i klasické české vlastnosti, ale ono to češství bylo Ladovi vrozené. Stejným způsobem představoval typické Čechy a jejich vlastnosti a neřesti i v seriálu o kmotře lišce či v jiných pohádkách. Ale vždy způsobem humorným a laskavým, takže pohádky vždy (ne)byly určeny výhradně dětem, ale pobavili se i starší ročníky… K jeho dílům se vždy rád vracím, protože ten typ laskavého humoru přívětivého pro všechny věkové skupiny se dneska už nedělá.

Za mého dětství byla laskavě ilustrovaná kniha Josefa Lady "Mikeš" součástí každé české domácnosti a ladovské projasněné kresby zdobily život všedních dnů. Mikeš byl vrcholem dětské tvorby Josefa Lady, miloval jsem ho a nechal se unášet vlastní představivostí do společného dobrodružství bez bázně a hany. Lada počeštil a zlidověl Kocoura v botách, postavil ho na správnou stranu dobra a zdravého rozumu. Obyčejná i ta romantičtější dobrodružství černého kocourka podněcují fantazii a z obyčejnosti vykouzlí nevšednost. Josef Kluge zůstal věrný Ladově vizi a vdechl Mikešovi život a energii. Karel Höger je svým hřejivým hlasem nejvhodnější mentor, směřující děti k vynalézavé hravosti a objasňuje, že představivost je základem k nevšedním životním poutím. Dobrosrdečným tónem kniha i filmová série kreslí v pohybech své poselství, že dobrodružství může číhat za každým rohem v každou chvíli a lze si při něm zachovat i důstojnost a čest. V tom byl největší Ladův přínos. Filmová podoba oživila mého dětského hrdinu. Mikeš je nostalgická vzpomínka, která se neomrzí. Jsem za dětství s Mikešem a podobnými výtvory vděčen. Dobrosrdečná laskavost má inspirovat více, než současné agresivita.

Stejně, jako je tomu u Povídání o pejskovi a kočičce, musím dát za plný počet protože za 1) je to kulturní dědictví a jedno z těch starých dobrých produktů, které by každé dítě mělo znát a za 2) předčítá Karel Höger, jehož dabing kreslených postav nemůže být nikdy předstižen!.................moje hodnocení = 9,5 z 10.