Nemocniční manuál (2025)

Seriál, ve kterémYoon-Jung Goopět hraje roli ženy, která se snaží přesvědčit svého vysněného muže, že by ji měl milovat. Stejně jako v seriáluJak tlumočit láskunebo ve druhé sériiAlchymie duše. Upřímně nechápu, proč to těm chlapům vždycky trvá deset dílů, než pochopí, že je prostě úžasná. Nutno ale dodat, že její nadbíhání, koulení očima a naivně upřímné opakování prosté otázky „Můžu tě mít ráda?“ vás bude bavit, pokud jste alespoň trochu romantická duše.
Ačkoliv obecně nemám seriály z nemocničního prostředí příliš v oblibě – vadí mi ta přehnaně dokonalá péče, která je často odtržená od reality – tady jsem nakonec přimhouřila oko. Seriál je postavený na osobních příbězích a vztazích hlavních hrdinů, po jeho zhlédnutí ve vás zůstane silný pocit, že nikdo není víc než pacient a že pro pacienta se každý musí přetrhnout, aby ho zachránil. U citlivějších jedinců to možná vyvolá i myšlenku, že až si jednou udělají výlet do Koreje, rozhodně budou chtít vyzkoušet některou z tamních nemocnic – klidně i za cenu toho, že si třeba slepí dlaně vteřinovým lepidlem.
Každý díl kromě postupného odkrývání silných i slabých stránek protagonistů zahrnuje také více či méně dramatický příběh některého z pacientů. U jednoho z dílů jsem dokonce potřebovala kapesník, protože ne vždy všechno bohužel končí šťastně.
Trochu mi vadilo, že v některých situacích působili stážisté a prváci, jako by medicínu nikdy nestudovali a spíš „objevovali Ameriku“, ale naštěstí těchto momentů nebylo příliš mnoho.
Závěr seriálu působil tak, že by klidně mohla následovat druhá série, takže se necháme překvapit a já se na ni rozhodně budu těšit.

takové Grey's Anatomy z wishe, kdyby tam nebylo tolik ufňukaných a nudných pacientů, tak by to tomu jen prospělo, chvílema mi to přišlo celkově takové opatrné až vlažné, chyběly tam nějaké silnější momenty, kde by se herci mohli trochu víc projevit, hodně potlačovaných emocí upadlo do ztracena a ty nejzajímavější postavy neměly na úkor těch nudnějších dostatek prostoru, abych si k nim získala někaký vztah. Storyline sestry s manželem a IVF mě totálně nebavila a musela sem je začít skipovat, nevím jestli to bylo scriptem nebo mě jenom nesedli ti dva herci, možná oboje. Taky sem doufala, že nakonec někdo té protivné sobecké doktorce ukáže zač je toho loket buď pořádným pojebem nebo klidně i fyzicky, to že jenom nebyla povýšená považuju za nedostatečnou karmu. A chyběla mi tam chemie mezi postupně tvořenými romantickýmy páry. dr. Gu působil strašně meh, Kim Sa Bi byla celkem fajn zobrazená postava high function autismu, přestože to nebylo asi intentionaly zhlediska scriptu a režie a tím spíš bylo fajn, že na to nikdy oficiálně nepřišla řeč, ale teda taky veškerá romantická chemie nikde, celou dobu sem si přála, ať je Um Jae Il gay, vzhledem k tomu, že jako u jediného tam byla viditelná chemie když s ním flirtovali minimálně dva ostatní male doktoři/residenti who knows.

Rovnaký scenárista ako Hospital Playlist, čiže porovnanie sa núka. Seriály z nemocničného prostredia mám rada, je to taká moja profesionálna deformácia, ale oproti staršiemu bratovi Hospital playlist sa mi páčil trocha menej. Hudba tiež neporovnateľná a menej zapamätateľná. Uvidíme, či bude ďalšia séria. Camea ma vždy veľmi potešili a pobavili.

První dva díly jsem musel přežít, pak už to bylo o něco veselejší a druhá půlka je celkem fajn. Kvalit Nemocničního playlistu to sice nedosahuje (vydařené cameo jsem zde ocenil), ale i tak to rozhodně neurazí

Ve stejný den jsem začala koukat na nemocniční playlist a manuál,  playlistu jsem dala díl a vůbec nechytl, tohle jsem zkoukla na jeden zátah.  Pro mě osobně mnohem lepší,  akčnější,  sympatičtější. Nic světoborného nebo originálního ale svěží drama s nízkým počtem dílů a zbytečného natahování.