Nanebevstoupení L. L. (1994)

Hmmm... No, nejspíš to byl záměr, natočit to ve smyslu, že viníky jsou Češi a Němci oběťmi. Asi proto tady není jediná postava, kterou by měl člověk rád, nesnáší je všechny (no, vlastně ne, Erich Preis byl milý - a taky měl překrásný oči). Nejspíš záměr (co jiného, když autor předlohy byl disident, jen holt tak trochu v 50. letech práskal a po revoluci se pachtoval se Sudeťáky). Nesympatičnosti postav přispívají také ´neherci´ hlavních rolí (všichni představitelé Lojzka byli děsní), jediné dobré řemeslo tu odvedla Iva Janžurová (a jak ji miluju, tak tady bych tu její babu taky ´roztrhla až k prdeli´). Selhali také maskéři - kromě Zindulky, kterému ´na stáří´ aspoň vyměnili paruku, vypadají všichni minimálně prvních pět dílů (rozmezí 20 let) naprosto stejně.

Za čias ZŠ vlastne, vzhľadom na dennú vysielaciu dobu, drsný pohľad na doby minulé. Plné ľudských sviní. A jednej z nich sa do rúk dostala mladá Pergnerová, ktorá tak musela predviesť všetko čo mala. Oveľa skôr než v časopise Leo.

Hodně zapomenutý a podle mne i nedoceněný seriál. Trochu mi přípomínal Vlak štěstí a naděje. Měl svůj humor, smutek i kouzlo, daný i střetavaním tří vlivů na uzemí Slezska - českého, polského, německého.

O tenhle po hříchu zapomenutý seriál jsem zakopl úplnou náhodou a je neskutečná škoda, že se o něm prakticky neví. Koneckonců těch pár recenzí zde to jen potvrzuje. Příběh se odehrává ve Slezské Ostravě v jednom činžovním domě ve kterém vyrůstá i jeho hlavní hrdina a vypravěč. Nájemníci tvoří širokospektrovou plejádu figur, tak jak tomu bylo tehdy běžné. Všichni se tam znají a všichni spolu vychází dobře. Každý si žije své životy, provozuje svoji živnost, ale dvorek a pavlače jsou místem, kde se všichni potkávají a jednotlivé osudy protínají. Bohužel jak plynul tok dějin dvacátého století, nesel sebou časy zlé a časy dynamických změn. A jelikož Slezská Ostrava je místem, kde žili Němci, Poláci, Češi, čestí občané s židovskou vírou ad. je jasné, že dějiny mocně zahýbaly s nejedním osudem hrdinů z tohoto domu. Seriál je vlastně smutnou ukázkou toho, čím si museli projít naši prarodiče a rodiče. První válka, druhá světová, nástup komunistů, rok 1968...  Co dvacet let nějaké zemětřesení během nějž se musel člověk chtě nechtě rozhodovat na čí stranu se přidá, zda si zachová čistý morální štít, zda přežije či nikoliv... A vrámci toho mnohdy musel živit rodinu, vychovávat děti... Někoho to semlelo aniž by měl na události jakýkoliv vliv, protože měl zkrátka smůlu. Jiný měl možnosti manévrovat a rozhodovat se. Nečekejte nějaké polopatické vysvětlování toho či onoho v těch pohnutých časech. Autoři předpokládají, že divák se v tom co bylo orientuje a tak řada věcí je zmíněna jen náznakem. Někdy se v čase dokonce dost skokově přeskakuje o celé dekády let. Pro místní seriál může mít příchuť ještě něčeho víc, protože je tam snaha ukázat starou Ostravu tehdy (svým způsobem) zcela jistě stejně malebnou jako bylo třeba Staré město v Praze. Samozřejmě chudou, zakouřenou, plnou havířů a lidiček spjatých hlavně s prací hluboko pod zemí.  Jestli mi na seriálu jako jediné něco málo vadilo, pak to byla účast některých neherců, zejména dětských. Hlavní role, ale naštěstí hrála herecká esa a je to na seriálu vidět. Musím zmínit skvělou nesmrtelnou babičku paní Ivu Janžurovou, Stanislava Zindulku, smutně krásnou Janu Janěkovou, Tomáše Jirmana, výborného Zdeňka Žáka a další. Mimochodem, zde jsem ho asi poprvé a naposledy viděl v uniformě wermachtu! :-). Ve filmu se jako mladí mihnou třeba i pan Norbert Lichý, Tereza Pergnerová či ,,soudkyně Barbara'' Pavlína Kafková, které to tehdy moc slušelo. Výborní byli i pan Vašut a Etzler v rolých fanatických komunistů. Takhle Marka vašuta fakt neznáte! :-) .Způsob jakým byl příběh vyprávěn mi moc sedl. Po jeho dokoukání ve mne zůstal smutek, že to skončilo - což je myslím ta nejlepší vizitka každého seriálu a pak jistá meloncholie. Melancholie nad tím jak totalita a válka zničily mnoho skvělých lidí, jak jsme nepoučitelní i dnes. Jak i dnes zase mnozí vzpomínají na to jak za Husáka bylo lépe... Ale také zcela jistě i melancholie daná stářím, kdy se čím dál častěji ohlížíme zpět do mládí, do dětství. Vzpomínáme na ty, kteří zde již nejsou a někdy skoro až směšně se vracíme na ta dávná místa kde jsme vyrůstali abychom tam hledali něco co už tam není. Co nám jen zůstalo hluboko v našich srdcích a vzpomínkách. Ale já tomuto rozumím, sám to podlední dobou čím dál častěji dělám sám.  Seriál je zatím k vidění na YTB (tímto děkuji dobrodinci, který jej tam vložil) a určitě jej doporučuji k vidění. Devadesátky byly úžasným obdobím, kdy vznikala skvělá díla. Filmy které velmi často reflektovaly dění z dob komunismu a je obrovskou škodou, že je naše ČT zase nepouští. Dávám za 5 gólů ! * * * * *(09.03.2024)(méně)(více)

Nejkrutějším trestem který znám, protože mě osobně postihl, je vědomí, že jsem časem poztrácel - aniž bych mohl přesně povědět, kdy a jak - to nejcennější čím jsem byl vybaven pro život... nevinnost.. Cílem mého putování je znovuzískání nevinnosti.----Tohle jediné mě zaujalo, jinak strašné----(17.09.2022)