Na mašině kolem světa: Napříč Amerikami (2020)

Bohužel tento počin naplno ukazuje, jak zoufalé nesmyslné je pořídit "elektrický Harley" a snažit se s ním dělat to samé, co s "normálním".  Už jen když zcela pominu že to má zvuk jak autíčko autodráhy, tak už v druhém díle pánové řeší neprosto VŠECHNO možné, jen ne kochání se z jízdy. Somrování o zásuvku v zavřeném hotelu, natlačení zprasených motorek přímo do vestibulu ať se jako "zahřejí".  Vyždímaná baterka 2km před trajektem, který odjíždí za pár minut.  Běžná cestovní rychlost kolem 50-60km/h (viz záběry na palubní štít).   No podle mě ostuda a trapákov na entou.   A minimálně na Charliem je vidět, že si tu cestu naprosto neužívá. Po filmové stránce a celková výprava samozřejmě na jedničku, krajinky moc pěkné.....  . EDIT --------- V pozdějších dílech jakoby mávnutím proutku dobíjecí trampoty vyřešili a na motorkách s dojezdem sotva 130Km vesele jedou přes pouště a čtyřtisícová sedla v Andách. Nikdo nic neřeší, zásuvky jakoby se samy nořily z příkop kolem cesty.  Tvůrcům po prvních dvou dílech došlo, že ze stopáže pořadu musí vytěsnit všechny ty sračky s tlačením vybitých motorek, měněním trasy a časových plánů na poslední chvíli (protože není šťáva).  A je pravda, že je to pak více o té krajině a o tom, co od toho vlastně čekáme. Nicméně na nějakou nulovou uhlíkovou stopu nebo ekologii můžeme rovnou zapomenout. PerpetumMobile neexistuje.

Začátek je slibný. Je z toho cítit duch první cesty a není problém ani přijmout, že se borci vydali cestou elektromotorek, což je rozhodnutí, že které jsou následně potrestáni. První polovina má vše, co lze chtít, druhá už je bohužel o dost horší a rychloprůjezd Střední Amerikou a především Mexikem to korunuje. Pro mě slabé 4* a to jen proto, že jsem cestovatelský nadšenec

Nádhera..  Díky modernější technologii (jmenovitě drony) neuvěřitelné záběry, zvuk i střih, které nejdou se staršími počiny porovnávat. Díky prototypům elektro Harley-Davidsonů a Rivianů a celého pojetí této cesty, je to snad ještě větší dobrodružství než první dvě cesty a to i přes věk aktérů a přes všechny věci a pohodlí, co si Ewan a Charley mohou dovolit. A díky trojce starých známých sympaťáků, kteří zde mají i pár doopravdy touching momentů, to má pořád super ducha. Ale můj největší obdiv mají Ewan a Charley za to, že si nikdy na nic nehrají, umějí ukázat všechny aspekty cesty, udělat si srandu sami ze sebe, ale hlavně to, že si uvědomují v jaké jsou pozici a co si vše mohou dovolit a na rozdíl od ostatních jim podobným se nesnaží být falešně skromní a nebo se zase extrémně předvádět a tahle vyvážená reflexe je za mě osobně strašně cenná a důležitá. A když se k tomu přidá, že tyto své možnosti vemou a vrhnou do něčeho, co by asi normální smrtelník mohl těžko logisticky a finančně zvládnout a vyzkoušet nebo co by si hvězdy podobného rázu nedělali takhle zbytečně složité, tak doopravdy respekt. Pro mě ideální tečka za dvěma cestami, se kterými jsem jako prcek vyrůstal a které mi doteď dokážou dát inspiraci i při mých mnohem skromnějších cestách.

Trochu jiné, než předchozí počiny. Méně extrémů, více užívání si. Občas to bylo příjemně bezprostřední, občas to byla až moc show a bylo znát, že kluci nejsou příliš limitování rozpočtem a díky tomu si mohou dovolit i to, co normální smrtelník ne. Pojmout to jako test elektro motorek a vozidel beru rozhodně jako plus. Bylo vidět, že do dokonalosti ještě mnohé chybí, ale je to budoucnost. A jak říkal Ewan, jakmile se vybuduje potřebná infrastruktura i v té nejposlednější díře světa, bude to součást běžného života. Některé díly jsou super (prostředek), některé slabší (začátek a konec), ale jako celek je to pořád ta samá dobrodružná jízda. Díky moderním technologiím navíc tentokrát s naprosto boží cinematography. Zužitkovány byly jak lehké kamery na snímání situace ze všech možných úhlů, tak dron pro parádní letecké záběry. Bylo fajn, že více zapojili do dění i Davida a Russe. Snad jen ten Claudio se brzy vypařil za kameru a nebylo ho vidět. A nejsilnější momenty? Koupě kytary a následný Endlessly cover, výstup na Machu Picchu, přenocování v džungli a především, Ewanovo zamyšlení nad tím, jak jedno drobné zaváhání nebo odlišné rozhodnutí může naprosto změnit celý zbytek života. Člověk, který hercovo soukromí aktivně nesleduje, pravděpodobně ani netuší, jak moc zlomový pro něj v roce 2004 Long Way Round byl.

Long way #3 už tak nějak není ono. Když to porovnáte s o 17 let mladší#1, ta je mnohem živelnější a hravější. Možná to jen odpovídá věku cestovatelů, nebo jen prostě “nové době”... Za vrchol trapnosti jsem považoval ten “elektro-pokus”. Jako dělat propagačku elektromobilitě a přitom si nechat nasázet na každý 160km dobíjecí stanice (nebo se ne jednou nechat zachraňovat náklaďákem s diesel agregátem na korbě), byla trapnost a za mě spíš medvědí služba elekto-pohonu. Kolaps nabíjení v zimě, selhání jedné motorky v polovině cesty, akční rádius 160 km (a pak 6 hodin nabíjet). Jsem si jist, že s benzínem by si cestu užili více. Dost mě také překvapilo to Mexiko a “pimp-my-bus”. Jako čekal jsem víc využití, než jako jeden mobilní nocleh. Celkem paradoxní bylo, že nejzábavnější a nejvíce zapamatovatelné momenty byly mimo silnici (a sedadla motorek).