Můžu tě zničit (2020)

zvláštní minisérie, která se věnuje vážným tématům počínaje znásilněním, přes mlhavou hranici konsensu až po starou dobrou pomstu, ale dělá to jednak dost nejednoznačně (což je plus) a zároveň hodně osobitě (což mnohdy až takové plus v tomhle případě není). Divákovi tak jednak musí sednout do nálady a jednak musí být připraven na to jít Michaele Coel a jejímu výtvoru hodně naproti. Celé to navíc podtrhuje hlavní hrdinka s tváří samotné scénáristky/režisérky, která (nejspíš) záměrně není zrovna miss sympatie a i když bojuje s traumatem, tak její chování ho klidně může vytvořit někomu dalšímu. Talent se Michaele Coel každopádně upřít nedá a to že jsem v tomhle případě zůstal někde na půli cesty na tom nic nemění...60%

Michaela Coel, režisérka, scenáristka a hlavní protagonistka seriálu I May Destroy You, se v talk show Stephena Colberta svěřila, že si před každým novým projekem vygooglí: Jak napsat scénář. Evidentně umí pracovat s vyhledávačem lépe než většina, protože můžeme po premiéře I May Destroy You k jejímu jménu přidávat slovní spojení „držitelka Emmy“.  Minisérie Můžu tě zničit občas působí jako paranoidní thriller a scénář se stará o to, že je vyprávění nespolehlivé jako sama paměť. Výsledek je mimořádný a o tom, že Michaela vyhrála scenáristickou Emmy zaslouženě, by měl panovat hlasitý konsenzus. Více vrecenzi na TVZone.

Nelíbilo se, ani trochu. Byť úvahy o tom, co je a co není znásilnění, zda se může týkat i mužů a bez penetrace, že znásilnění je i sex sice dobrovolný, ale tajně a oproti dohodě bez kondomu, jakou odpovědnost mají za zfetovaného kamaráda ostatní kamarádi ... to je všechno sice zajímavé, ale ... Nechápu, jak dnes může vzniknout tak rasistické dílo. Vlastně hořce chápu, obrácený rasismus je in. Dyskrymynáce, žejo. Myslím, že to problematice ale moc nepomůže. Takové truc dílo ukřivděné černošky. Hysterická reakce na "afro-karibský původ" to dokládá jasně - to už se černochům nesmí (v lékařském kontextu) říct ani to, že jsou černí? To mě hodně znechutilo. Divím se, že Kwame byl vůbec znásilněn černochem a ne bělochem. A zjistila jsem, že pro dnešní mileniály jsem už opravdu hodně stará. Nelíbila se mi vůbec hudba, nelíbil se mi přístup k sexu jako k něčemu tak obyčejnému jako si koupit rohlíky nebo si s někým přiťuknout, nelíbilo se mi ani trochu oblečení hlavní hrdinky - sice jsem měla možnost na vlastní oči vidět, co tato generace považuje za "módu" a "být in" - ale přesto, tohle fakt ne. Takhle bych se styděla i vynést odpadky do popelnice. Mimochodem, trošku nelogičnost - proč by měl nějaký násilník zfetovávat holky na baru, aby je znásilnil, když podle celkového vyznění by mu stejně čtyři z pěti daly tak či tak? Nevadilo mi, že hlavní hrdinka pořád visela na mobilu, zapadalo to do příběhu. Ale pardon, dělat si podcast např. v ordinaci u lékaře a přerušit ho kvůli tomu? Jako fakt?? A jako třešnička na dortu - okázalé zdravení se zpěvnými ječáky ... (mimochodem, kdo zná "jéčivky" z Jak jsem poznal vaši matku...?) Prostě otřesný.

Velmi podvratný zpracování, výrazný herci. Jiný level přemýšlení o znásilnění. Hlavní hrdinka Bella je místy dost nesympatická a arogantní osoba, chlastá a bere drogy. Pak ji někdo znásilní pod vlivem něčeho, co jí nasypal do pití. Náhle se zhroutí a začne se chovat jinak. Rozjede kariéru přes sítě a pasuje se do mluvčí těch zneužívaných, používá i zavádějící metody a manipulace. Policie nemá dost důkazů a v závěru proběhne několik možných variant pomsty. Její kámoška na život a na smrt T je výrazně pomáhající a chápající postavou. Skvělý je ten fleshback z Itálie s trojkou:D. Jejich kámoš jede gayjoy přes Grindr a taky se jednou nevyhne zneužití. Je zde naznačeno i mnoho dalších rovin : způsob propagace všeho psanýho, jak to chodí v agenturách, pokrytectví těch nahoře. Nechybí ani vysvětlující okénko do školních let, i rodinný background. Celkově velmi zajímavý, dala bych to do škol v rámci sex. výchovy.

May I destroy you je rozhodně zajímavá výpověď jedné ženy jedné generace (té která žije půl života online s obličejem přilepeným na displayi telefonu a sex pro ně není určitě taková věda jako pro generace starší), rasy, žijící v určitém prostředí. Je třeba to tak brát. Tohle je její pohled na život, jaký žije (žila). Otírá se o různá témata a problémy dnešní společnosti. Když to vezmu podle sebe - její život je diametrálně odlišný od toho mého, tak mě to nutí k určitému nadhledu a otevřenosti k odlišnému. Nikdo nenutí nikoho souhlasit s tím, jak věci vidí hlavní hrdinka. Každý máme jinou životní zkušenost. Ale právě zamyšlení a debata o tématech, které se tu objevují (a je jich fakt hodně) je něco, za co tomuto seriálu dávám palec nahoru. Hlavní hrdinka není prvoplánově sympatická (a stejně tak její nejbližší kamarádi), je vykreslená se spoustou chyb (které máme všichni) a tím je nesmírně lidská. Mě občas "děsil" její temperament (divokost, tvrdost, jasné přesvědčení, bezstarostnost, nezodpovědnost) - je o tolik jiná než já a lidi v mém okolí. Líbilo se mi to. Míň se mi líbí názory, že si někdo za znásilnění může sám - ať už se jedná o oblečení, drogy, nebezpečné místo a já nevím co ještě - za znásilnění VŽDYCKY může jen a pouze násilník. Tečka.