Moje zítřejší já (2024)

Mna proste tieto uvrestane prehravane thajske poviedky vobec nedostali. Bavilo sa tam o silnych tematach ? Ano. Ale bolo to podane tak otravne, ze som sa musela premahat to dopozerat. Proste oni tam na tie emocie tak pushuju ze ja to nedavam, strasne mi to vadi a je to pateticke a hovorim si, ze nas svet ide do sraciek…menej je viac, tito to asi nikdy nepochopia….(komentar po poslednej poviedke)(29.12.2024)

Uf, to jsem se u jednotlivých dílů zase rozepsala! :D Tak tady jenom stručně. Všechny čtyři příběhy antologie jsou jiné nejenom základním sdělením, vizuálním zpracováním, ale také zvolenou formou vyprávění. Zároveň tak trochu zavádí svými úvody (a možná i názvy) ohledně toho, o čem budou doopravdy, kde je pointa a co je hlavním sdělením. Možná proto by se mohlo zdát, že každý z příběhů si toho ukousnul moc najednou, ale má na to dostatečně vhodnou stopáž, kdy má každý z dílů kolem sedmdesáti minut. Ale zároveň jsou tady některé věci ukázané dost neúplně, a mohlo se jít víc do hloubky. Na druhou stranu je ale fajn, že se tady nikdo nesnažil o žádné šokující zvraty nebo nějaký šokující otočení, která budou dávat smysl až po vysvětlení jako malému dítěti v epilogu. Že je každý z příběhů v jiném stylu mi nevadilo, protože se jedná o antologii propojenou tématem, ne ničím dalším. Jsou to opravdu samostatné příběhy, na které se můžete dívat díky stopáži jako na kratší filmy. Tedy kratší, z pohledu standardu toho, jaké délky se teď točí filmy, chápeme se. A zda vyhovují ty dvě věci, které si na konci odnesete, si musíte rozhodnout vy sami. Jak jsem už psala, nejsou tady žádné super zvraty. Často ty konce budete čekat. Nebo jinak, nepřekvapí vás. Čekat v klasickém stylu je možná čekat nebudete, kvůli tomu, co jsem psala o trochu výš. Možná proto mi přirovnání v Black Mirror nesedí, protože tenhle seriál dělá s pointami a zvraty přesný opak co BM (Já to dokoukám!), kde mi přišlo (v tom, co jsem zatím viděla), že jde především o ten šok z odhalení. Zároveň se Moje zítřejší já nesnaží dát žádné přímé odpovědi. O kterých se nechci moc rozepisovat, abych toho moc neřekla. Ale koho to taky nenapadlo? Například na konci prvního dílu, kde jsem si byla jistá, že na konci úspěšného výzkumu stejně připíšou zásluhy jiným, protože by se to nehodilo. Takové to tolerovaní věcí na oko, abychom ukázali, že tam už jsme, ale jako ne, fakt nejsme. Kde s tím ještě líp funguje díl druhý. Kde je zobrazeno ono pokrytectví, které vede k rozpolcenosti a našeho pohledu z venčí: Tak si konečně vyberte. Jenže možná jde jenom o to, že když něco stále nemá svojí nalezenou odpověď, tak je lepší jenom nahodit, ať si lidé zkusí odpověď sami. A když jich to udělá dost, tak se možná, ale možná snad i někam dostaneme. Přičemž závěr je takový hodně universální. Tedy ne pro každou zem, to nám dokázal například covid, který byl a všichni doufáme, že jedinou podobnou věcí pro jednu celou generaci. A je tedy otázkou, co máte raději. Zda jenom tenhle způsob. Nebo preferujete větší propojení. Ale na druhou stranu. Má to jenom čtyři díly, to jednou dáte :) 8,5/10 :)(08.12.2024)

Tak toto má dosť potešilo. Veľmi zaujímavé príbehy a spracovanie. Tvorcovia rozoberajú témy ako AI, technológie a ich vplyv na rôzne skupiny ľudí a morálku spoločnosti. Mňa to bavilo od začiatku do konca, možno i preto, že už skoro rok žijem v Thajsku. Za mňa *****(01.02.2025)

Moje první setkání s thajskou produkcí dopadlo nad očekávání dobře, více či méně se mi líbily všechny 4 příběhy a ocenil bych, pokud by výhledově vznikly ještě nějaké další.(14.12.2024)

Thajská variace na Black Mirror, která nabízí poměrně zajímavá témata, nicméně to zpracování docela drhne a epizody by klidně mohly být kratší a údernější. Nejlepší za mě první dvě epizody. Ty další dvě už byly celkem nuda...40%(06.12.2024)