Moje rodina (2000)

Je to často velmi vtipné. Tím klasičtějším britským humorem. I přesto jsem si nedokázal vytvořit vztah s postavami mimo hlavní manželský pár. Přišlo mi, že to vychází z typického amerického formátu, ale transformace na britský humor asi bylo trochu větší sousto, než produkce dokázala strávit. Ale tehdy epizoda odehrávající se ve studiu soutěže “Nejslabší, máte padáka”, kterou opravdu nemám rád, byla na cenu Emmy. Nebo ji dostala? P.S. Ono se točilo až do roku 2011? 0.o Ale no tak jo, před asi 5 lety jsem si myslel, že Dva a půl chlapa (to jsou ti Harpeři přes Atlantik) taky dávno dáávno skončilo.

Seriál Moje rodina obsahuje sice řadu skvělých vtipů, ale mně přijde, že některé epizody jsou jimi plné a u jiných jsem se zase nudil. Vzhledem k odlišným hodnocením ostatních uživatelů vidím, že řada lidí má na tenhle seriál jiný názor a já je chápu. Je možné, že některé humorné díly nejsou mým šálkem kávy.

Nie celkom chápem vysoké hodnotenie, ktoré sa tu na csfd tomuto anglickému sitcomu dostalo. Ale to je jedno. Ja som tomu absolútne vôbec neprišiel na chuť. Na tak odpornú, nesympatickú, hnusnú rodinu som ešte nenatrafil. Panoptikum potratov. Predovšetkým pedstaviteľka hlavnej ženskej úlohy, Zoë Wanamaker, vyzerá ako nechutný strapatý potkan. Protivná, odpudivá, šeredná ženská. Špata, mrochta, ježibaba. Keď vidím ten jej ohavný ksicht, tak ma napína nazvracanie. *

Kupodivu velmi dobrý britský sitcom. Kupodivu, protože vlastně nic neparoduje (ani sám sebe) a pojednává o běžných věcech jedné rodiny. Pokud bych to měl srovnat s americkými ekvivalenty jako třeba Krok za krokem, tak angláni vyhrávají na celé čáře už jenom proto, že jsou vtipní. K tomu všemu jsou veškeré postavy bezvadně napsané. 90%

S Mojí rodinou jsem se relativně natrápil. Nejprve jsem se jí tak nějak záměrně vyhýbal...ačkoliv moje rodina (s malým "m") podával pravidelně kladné reference. Po odhodlání konečně se smočit jsem propadnul v nadšení, které se každou další sérií menšilo až postupem času došlo k holému boji o přežití. Zpočátku svěží a zábavná záležitost postupně začala ukazovat svou pravou tvář, kterou je téměř vražedná závislost na postavě flakáčského syna Nicka, jehož odejití za lepším dopadlo na seriál jako dýmějový mor na Konstantinopoli v roce 541. Zoë Wanamaker a především Robertu Lindsaymu se v žádném případě nedá upřít snaha díru zalepit, ale samotní tvůrci jim sebedestruktivně házejí klacky pod nohy neustálím doplňováním nových "ha ha ha" postav, které vždy značí pouze jediné: =POZOR!, zoufalí pokus tonoucího se=. Moje rodina je brit-comem, který na tuzemských gaučích bezesporu zanechal svou nesmazatelnou stopu, ale svou recyklací již recyklovaného na svou pozvánku mezi seriálovou smetánku čeká zbytečně.