Mo (2022)

Na první pohled lehká pozitivní komedie za sebou skrývá poměrně komplexní vyobrazení života uprchíka v zemi, kde byl přijat lidmi, ale nikoli samotným státem. Esence celého seriálu je poměrně hezky zachycena v jedné jediné scéně v posledním díle. Rodina Mohammeda sedí kolem stolu v Palestině a vypráví, jaké to vlastně je žít pod Izraelskou okupací a i během takto bolestivého tématu si neodpustí utrousit vtipnou poznámku a všemu se zasmát. Řekl bych, že hodnocení je zde nizší kvůli obecnému pro Izraelskému narativu, který v ČR máme.

Myslím, že v komedii by měla být hlavní postava divákům sympatická. Což mi tedy nasilnický, agresivní a uřvaný Mo není. Tím se pro mě sledování stalo nepříjemné a zhlédla jsem jen 1. řadu..... Série má místy slabě pseudodokumentární vzhled, tím ještě umocňuje nepříjemné a zlé charaktery většiny postav. Lidé si spíš hážou klacky pod nohy, než by si pomáhali a humoru je v tom maximálně tak pár zrníček.

Na začátku poměrně ftipně podané tragikomické postavení ilegálních migrantů v USA, kteří se snaží žít svůj americký sen... jednička byla dobrá, někdy trochu křečovitá a samozřejmě multikulti propagující, ale pořád cílila primárně na zábavu, byť poukazuje na palčivé problémy imigrace. Nicméně dvojka se místo zábavného seriálu zvrhla do nefalšované propalestinské agitky, korunované posledním dílem návštěvy Palestiny, kde hodní a mírumilovní palestinci trpí pod nadvládou zlých izraelců přistěhovaných z celého světa. Tytam jsou záběry první série, kdy v jedné hospodě sedí izraelec s palestincem, hrajou šachy, vzájemně se popichují a jsou zjevně dobrými přáteli, a kdy v podstatě i Mo se snaží stát američanem. Ve dvojce nenajdete jediného hodného izraelce a Mo místo snahy o americký sen objevuje své palestinské kořeny... a tak ve dvojce odcházíte s trpkým pocitem, proč by vlastně USA měla dávat povolení k pobytu lidem, kteří nejsou schopni odtrhnout se od náboženství, staré domoviny a starých křivd, když zjevně nepřijeli do USA hledat nový život, nechtějí přijmout demokracii a republikanismus, rovnost, volnost, bratrství, ale chtějí pokračovat ve svém starém životě a v americe hledají jen peníze a ekonomické zázemí pro pokračování bojů ve staré vlasti a proti starým nepřátelům...

Prvá séria je vcelku príjemná s nadhľadom a presne cieleným humorom. Od druhej som očakával rovnakú úroveň a možno aj viac humorných situácii a skečov. Bohužiaľ. V druhej sérii sa to od polovice začalo lámať na nostalgicky nudnú telenovelu. Autor asi chcel priblížiť zmysel a zložitosť situácie v jeho domovine no v konečnom dôsledku seriál stratil svoju jemnú iróniu a humor.

Mo je celkem sympaťák, ale zároveň se docela často chová jako idiot. Jenže ono se není co divit vzhledem k tomu co všechno ho v životě provází. Spolu s rodiči a sourozenci emigroval z Palestiny do USA, následně přišel o otce, ani po víc jak dvaceti letech ve státech nemá díky soudním průtahům občanství, za přítelkyni má Mexičanku, což se samozřejmě nelíbí jeho matce, při nákupu kočičího žrádla je postřelen při přepadení samoobsluhy, nechtěně se připlete k vyřizování účtů místního mafiána a dokonce se mu povede sám sebe deportovat. Na osm krátkých epizod je toho tak poměrně hodně a díky tomu to není nuda. Velmi slušně Mo funguje i jako vhled do jiného kulturního prostředí, kde se samozřejmě většina postav potkává s předsudky a rasismem, ale tady je to podáno nenásilně jako něco co sice není v pořádku, ale (bohužel) to do života hlavních hrdinů patří a oni se s tím musí umět vyrovnat ať se jim to líbí nebo ne. Co trochu zamrzí je nevyrovnanost ve smyslu, že tahle minisérie nevím čím by chtěla pořádně být. Chvíli se tváří jako komedie a Mohammed Amer dokáže slušně hlásit i glosovat, chvíli se zase jede po dramatické koleji, ale ani v jedné rovině to nefunguje úplně naplno tak jak by mohlo. I když se v určitých chvílích Moovi nedějí úplně hezké věci, neměl sem jako divák pocit že bych se o něj měl bát, protože je to vzápětí něčím shozeno. A to je docela škoda...70%