Mizející místa domova S02E09 — Šitboř u Poběžovic
Sledovat epizodu Šitboř u Poběžovic online
Přehrávač zatím není dostupný.
O epizodě Šitboř u Poběžovic
Malá vesnice Šitboř, patřící rokem založení 1248 k nejstarším obcím na Domažlicku, leží opět na trase vedoucí místy nejrůznějšího stupně marnosti, kde orientační body mají nálepku „ruina“ nebo „v havarijním stavu“. S místním kostelem sv. Mikuláše je tomu nejinak. A navzdory svému historickému a architektonickému významu památka nemá příliš reálnou šanci na záchranu. I když její ruiny jako zdaleka viditelná dominanta celému kraji žalují, můžeme se kolem ubírat vesele „po modré“, protože odtud vede turistická značka, která otrlé poutníky směřuje jistě k zachovalejším destinacím. První zmínka o šitbořském kostele je z roku 1359, ale ve skutečnosti prý pochází z poloviny 13. století. V roce 1710 byla nad sakristií postavena osmiboká kostelní věž s cibulovou střechou. Brzy po druhé světové válce však kostel zpustl a na konci sedmdesátých let se propadly jeho stropy a klenby. Stal se jedním z adeptů na odstřel. S Ondřejem Vaculíkem se podíváme nejen po jeho dnešním osudu, ale také po osudu jednoho z nejstarších klášterů augustiniánů, který je se založením kostela sv. Mikuláše propojen. Historii kláštera v Pivoni psal poběžovický rod Coudenhove-Calergi: využíval klášter také jako zámek. Zato po válce armáda se Státní statkem proměnily kostel Zvěstování Panny Marie i konventu v jinou užitnou hodnotu a odstartovaly na desetiletí další chátrání…
Další epizody série 2
O seriálu Mizející místa domova
Sejde z očí, sejde z mysli… Ale občas i to, co máme na očích, schází nám z mysli právě tak, a to, co ještě jakoby zázrakem nezmizelo, přesto nevidíme. Týká se to i míst spjatých s našimi dějinami, míst plných síly, jejichž duchovní náboj po staletí přitahoval pozornost předchozích generací. Aniž by šlo o končiny, kde lišky dávají dobrou noc, začínáme k nim mít najednou daleko a necháváme tak postupně vyprazdňovat jejich význam. Mizení tváře domova, to nejsou propadlé silnice a sesuvy půdy po povodni nebo pouze živelná zástavba krajiny konzumem, to je také vytrácení se vztahu k místům, která byla pro naše předky svatá. Svatá nejen ve smyslu výlučně sakrálním, ale zahrnujícím v sobě respekt, respekt k paměti... Cyklus, začínající uprostřed prázdnin, může být inspirací pro ty, kteří teprve hledají trasy pro svá srpnová vlastivědná dobrodružství, v bedekrech si nevybrali a jsou otevřeni tomu, aby se podívali na nabízené lokality, místa a „soumístí“ z nevšedního srdečního úhlu, jaký si zvolili geolog a spisovatel Václav Cílek a publicista Ondřej Vaculík, střídající se dvojice průvodců třinácti díly. Budou nám vyhledávat nečekané souvislosti, nové úhly pohledu na místa domova proslavená, ohrožená, přehlížená i mizející…