Mizející místa domova S01E03 — Karlovarský památník zapomnění

Sledovat epizodu Karlovarský památník zapomnění online

Přehrávač zatím není dostupný.

O epizodě Karlovarský památník zapomnění

Dnes k ruině kostela na návrší vede zchátralé strmé schodiště. Ondřej Vaculík s režisérem Alanem Ledererem se po něm vydali natřikrát, aby zjistili, že marnost nad marnost má nekonečně proměnlivou tvář… Už v 10. století tady na vrcholku skalnatého ostrohu stával románský kostelík, a tak je kostel sv. Urbana nejstarší církevní stavbou na území Karlových Varů. Pozdně gotický kostel sv. Urbana, nacházející se v původně samostatné osadě Rybáře, byl postaven roku 1493 na místě zmíněného románského kostelíka. Rozkládal se kolem něho hřbitov. Roku 1511 rytíř Jiljí ze Štampachu osadu Rybáře daroval městu Karlovy Vary se vším právem a s povinností sloužit za něho a jeho rod každý týden mši. Roku 1511 loketský komoří Štěpán z Brandenu daroval špitálu sv. Ducha v Karlových Varech 550 zlatých, s povinností, aby úroky z tohoto obnosu byly použity také na údržbu kostela sv. Urbana. Bohužel na podobné dárce už kostel v budoucnu štěstí neměl. Naopak přišel o oba zvony, které byly přeneseny jinam. Roku 1820 byl vážně poškozen bouří a zůstal beze střechy, roku 1828 opět opraven a na věž zavěšeny zvony, které však krátce nato někdo ukradl… Roku 1906 se dokonce počítalo s jeho demolicí, než o 30 let později na provolání k lidu, že „Nejstarší pamětihodnost Rybář je v nebezpečí úplné zkázy“, měl být kostel znovu vysvěcen. Přesto byl v letech 1938–1939 přeměněn v památník obětem 1. světové války a později na německý Památník národního osvobození. Po roce 1945 pak byl přeměněn na památník Rudé armády a na věži byla místo kříže osazena rudá hvězda… V roce 2003 se propadl triumfální oblouk kostela, nicméně krajně neutěšený stav zobrazený v pořadu je naštěstí minulostí. V posledních letech se totiž podařilo uskutečnit postupnou obnovu svatostánku.

Další epizody série 1

O seriálu Mizející místa domova

Sejde z očí, sejde z mysli… Ale občas i to, co máme na očích, schází nám z mysli právě tak, a to, co ještě jakoby zázrakem nezmizelo, přesto nevidíme. Týká se to i míst spjatých s našimi dějinami, míst plných síly, jejichž duchovní náboj po staletí přitahoval pozornost předchozích generací. Aniž by šlo o končiny, kde lišky dávají dobrou noc, začínáme k nim mít najednou daleko a necháváme tak postupně vyprazdňovat jejich význam. Mizení tváře domova, to nejsou propadlé silnice a sesuvy půdy po povodni nebo pouze živelná zástavba krajiny konzumem, to je také vytrácení se vztahu k místům, která byla pro naše předky svatá. Svatá nejen ve smyslu výlučně sakrálním, ale zahrnujícím v sobě respekt, respekt k paměti... Cyklus, začínající uprostřed prázdnin, může být inspirací pro ty, kteří teprve hledají trasy pro svá srpnová vlastivědná dobrodružství, v bedekrech si nevybrali a jsou otevřeni tomu, aby se podívali na nabízené lokality, místa a „soumístí“ z nevšedního srdečního úhlu, jaký si zvolili geolog a spisovatel Václav Cílek a publicista Ondřej Vaculík, střídající se dvojice průvodců třinácti díly. Budou nám vyhledávat nečekané souvislosti, nové úhly pohledu na místa domova proslavená, ohrožená, přehlížená i mizející…

Více o seriálu Mizející místa domova »