Kono Oto Tomare! Sounds of Life (2019)

Vzťahové anime, kde samotná hudba a nástroje len majú vytvárať kulisy pre rozoberanie mentálnych a sociálnych problémov postáv. Problémom pre mňa je to, že daný žáner vyslovene nevyhľadávam a anime mi neponúka absolútne nič, čím by sa odlíšilo od ostatných svojho druhu na rozdiel napríklad odBočči the Rock!. Každá postava, ktorá sa správa v istom momente nevhodne je (alebo určite bude) nám eventuálne predstavená s nejakou dojemnou backstory a všetci sa o seba zaujímajú a sú ochotní počúvať problémy iných. Našťastie to nie je ale úplne emocionálne vydieranie na úrovniŠigacu wa kimi no uso. Spracovanie je za mňa na dobrej úrovni, humor na druhú stranu niekedy vyjde a niekedy nie. Najväčší problém vidím v tom, že sa pozerám na hudobné anime, ktoré nemá žiadnu pesničku alebo OST s nejakým originálnym nápadom. Pripadajú mi len o niečo melodickejšie oproti výťahovej hudbe a skladateľ zvolil tú najbezpečnejšiu možnú cestu a adaptoval pár hudobných klasikov, pričom s kotom sa naozaj dá zaexperimentovať a vytvoriť niečomodernéa originálne.Drop 13/26 60%

K mému překvapení tu máme něco, co mě baví jako Chihayafuru. Člověk by to neřekl, ale něco vás tu prostě drží... A hudba to nebude. Protože poprvé, co se mi zde líbila píseň, tak byla na konci 12. dílu... Ale když si na ní vzpomenu, tak mě zamrazí... A když bych neviděl předchozích 11 dílů, tak mi to nic neřekne. Tedy - nelituji. Příjemný příběh středoškoláků, kteří se učí hrát na Koto (do té doby jsem netušil, že existuje) a jejich různé problémy jak s muzikou, školou, tak i mezi sebou. Klasické "školní dorama". Je tam však každou chvíli něco, co vás prostě polechtá u srdce a přinutí se kouknout na další ep. A poté přijde předposlední díl... Wou... To bylo prostě... Naposled jsem se takhle nechal unést v Nodame Cantabile, když Chiyakihrál Rachmaninoffa. A stálo to za to. Pěkné anime k uvolnění.Ko ko KOTO 75 %(12.01.2020)

Tak co tu máme? Uťáplého kluka s brýlemi s problémy se sebevědomím, který má být kapitánem klubu. Drsného delikventa se zlatým srdcem s tragickou a komplikovanou minulostí. Sympatické a kouzelné děvče opět s komplikovanou minulostí. Další děvče s problémy s důvěrou a sebevědomím. Profesora (co dělá našemu klubu dozor) s komplikovaným vztahem k hudbě. Kamarády našeho delikventa, z nichž minimálně jeden (blonďák) má opět problémy se sebevědomím. Zkrátka to co vypadá jako sbírka případů pro školního psychologa a je nacpané hromadou (opravdu velkou) žánrových a příběhových klišé je překvapivě poměrně dobře fungujícím a sympatickým anime. Většina klišé totiž dobře funguje, dramatické chvilky jsou dramatické, postavy umí být cool i chápavé v těch správných momentech a tak jim Jeoffrey jako divák většinu času věří, že se vlastně v těch důležitých chvílích perfektně doplňují. Takže jsem si dokázal velkou část postav oblíbit, věřil jim jejich obavy a fandil jim při jejich boji dostat se se hrou na Koto co nejdál. Bohužel čím dál se v příběhu posouvám, tím víc je pro mě míra klišé stále víc viditelná a i zpracování těch klíčových momentů samotné hry (kdy má všechno vypadat jakože maximálně epicky) na Koto u mě trošku drhne a třeba to velké představení na konci 13. dílu, které mělo být v určité části jakože tím nejlepším z toho co zatím naše parta zahrála, ve mě na rozdíl od zdejšího obecenstva nic velkolepého vlastně ani nezanechalo a ani drama kolem Kudoa a jeho ruky (což je další velké příběhové klišé) už pro mě také nebylo tak dramatické, jak jsem byl zvyklý. Zkrátka v jednu chvíli pro mě bylo Kono Oto Tomare! TOP této sezóny, ale dojem a zájem u mě bohužel negraduje, spíš lehce upadá, což může být velký problém pro druhou sezónu v říjnu 2019. Ta první si u mě nakonec těsně udržela nějakých 8/10(30.06.2019)