Katastrofy zblízka (2006)

Lidé jsou už odpradávna vystavováni zemětřesením, hurikánům i výbuchům sopek. Tyto přírodní jevy nelze zastavit, lidé se s nimi musí naučit žít a musí vědět, jak se ochránit. Ze všech přírodních katastrof jsou zemětřesení nejzáludnější, vždy totiž udeří náhle a bez varování. Během pouhých vteřin mohou být zničena celá města i regiony. 27. února 2010 zasáhlo zemětřesení o síle 8,8 stupně Richterovy stupnice pobřeží Chile. O život přišlo více než 500 lidí a vznikly velké škody na majetku. Lidé v panice prchali do vnitrozemí, obávali se následné vlny tsunami, vlna však způsobila jen relativně malé škody. Zemětřesení nadzdvihlo celé pobřeží o 2,5 m, a tak vytvořilo přirozenou hráz, která vlny tsunami zastavila. Nejvíce postižené město se posunulo o celé 3 m, zemětřesení bylo tak silné, že vychýlilo planetu z rotační osy. Sopka, která se nachází ve vnitrozemí chilského regionu, explodovala naposledy před 40 lety. Vědci chtějí prověřit, jaké účinky mělo zemětřesení na tuto ohnivou horu a zda spolu zemětřesení a výbuchy sopek souvisí. Více než polovina aktivních vulkánů se nachází na pobřeží Pacifiku. Tektonické desky v těchto místech na sebe narážejí, vyvolávají otřesy země a hory a vulkány rostou. Průzkum prokázal, že velká zemětřesení uvolňují napětí v zemské kůře, to pak vyvolává vztlak roztavených hornin v nitru sopek, po silných zemětřeseních je tedy nutné počítat se zvýšenou vulkanickou aktivitou. Teorie o pohybu tektonických desek existuje už celé století. Současní vědci vědí, že se kontinenty pohybují po povrchu planety a posouvají se po proudech žhavého magmatu o několik centimetrů ročně. Jednotlivé desky se o sebe otírají a narážejí do sebe. Tato místa se nazývají subdukční zóny. Pokud se desky do sebe zaklíní, dochází k zemětřesením. Přestože zemětřesení přinášejí zkázu a smrt, jsou nedílnou součástí systému Země. Díky zemětřesením vznikaly oceány, nížiny, hory i propasti, tato rozdílná prostředí pak umožnila vznik rozličných forem života.