Katanagatari (2010)

Stylově unikátní anime. Katanagatari pro mě obsahuje tolik obratů, kdy mě něco prudilo, aby mě to začalo posléze bavit, v doposud nevídaném množství. Celkově bych nedokázal najít lepší popis, než "dokonale trollící seriál". Pod maskou vážnosti je tu spousta detailů a aspektů, které normálně u jiných anime považujeme za zavedené, obráceny na hlavu, ale takovým mazaným způsobem, že mi to nedá, než se jen usmívat. Zpočátku mě štvala skoupá animace, štvaly mě nekonečně dlouhé dialogy, štvaly mě přitroublí a divně oblečení ninjové, štval mě Šičiko svou natvrdlostí a zalespenou oddaností, štvala mě Togame svou panovačností, štvaly mě krátké souboje, které byly spíš slovní. Jenže ono se to všechno tak změní..and i fell for it all. Šičiko s Togame jsou výborně sehraní, jeden pro druhého se mění, zbožňuju jejich typické maníry (námluvy skrz vlasy, házení oček, nošení, nevinou žárlivost) a jejich společná osudovost sálá z každého dílu. Ony 40 min dlouhé dialogy krásně potvrzovaly, že i když je to cesta za nalezením něčeho materiálního (mečů), šlo hlavně o cestu plnou ponaučení a vidět svět skrz mnoha dalších pohledů. Divák by nic jiného neměl očekávat od tvůrců ukecaného Monogotari a souboje mi tím přestaly chybět. Ne, ninjové mi byli otravní celou stopáž seriálu, ale vše pro mě zabil konec. Nemám problém pochopit principy obětování a nepotřebuju k štěstí, aby konec byl šťastný. Nedokážu se ale zbavit dojmu, že bylo budováno mnoho pro jedno velké konečné NIC. Začal jsem smutkem, na další desítky minut přešel na zmatečnost, kdy z ničeho nic Katanagatari přeřadí na nesmyslně neoriginální vyúčtování, abych po závěrečných titulkách zůstal rozčarován. Pochopím, že některé zaujme celková absurdnost a drobný autorský výsměch, ale lepší konec (a neříkejte mi, že by to nešlo, i kdyby se použily jiné drastičtější metody) pro mě je v důsledku rozdíl mezi mistrovským dílem a povedenou podívanou. Skálopevné 4*.Cheeriooo!

Naivná kresba, filozofické posolstvo? Akcia, humor a trocha šteklivého napätia. A aj nejaké scenáristické prekvapenia sa nájdu. Dosť originálne na to, aby sa to oplatilo vidieť. No mečov by podľa mňa stačilo aj sedem. Cheerio!! // PS: Človek ktorý má na svedomí scénu po posledných titulkoch by si zaslúžil poza uši. Chcelo by to princeznú so zabúdacím trikom ;-). // Ešte jednu vec som zabudol. Seriál má veľmi zaujímavé vedľajšie postavy, minimálne tri sú vymyslené tak dobre, že by ma ich osud zaujímal hádam viac ako tých hlavných.

Katanagatari sa snaží naplno využiť celý svoj potenciál, ale dvadsať percent aj tak nevyužilo. Je mi ľúto, že to takto dopadlo a len malý kúsok tomu chýbal, aby to bolo vážne majstrovské dielo. Postupne som si zvykol na 50 minútové porcie a ku koncu mi to vôbec nevadilo (že jeden diel má 50 minút). Zvykol som si aj na to, že každý diel je iný, ale ide v ňom presne o to isté. Koniec ma veľmi sklamal a nepáčil sa mi, to je môj subjektívny pocit. Dlho budované vzťahy boli nakoniec ničím a príbeh no ako keby sa ho niekto pokúsil na konci zabiť tým najdlhším mečom ukovaným slávnym kováčom. Koniec sa mi síce nepáčil, ale uznávam jeho snahu o individualitu, nevšednosť to sa podarilo. Kde nebol napríklad využitý potenciál? Napríklad pri najzaujímavejšej postave a to Nanami Yasuri sestre hlavného hrdinu. Tam kde sa ona vyskytovala v podstate anime vygradovalo a bolo to to najlepšie. Môj pocit je, že Katanagatari by sa dalo vylepšiť hlbším pohľadom do minulosti a malo by sa snažiť vysvetliť všetko a nie povedať toto bolo takto a toto takto. Tieto nevysvetlené súvislosti z minulosti v príbehu veľmi chýbajú. Ďalej chýba hlbšia citovosť a snaha o ukázanie reálnej lásky a hlbších vzťahov medzi jednotlivými postavami. Bojovníci tiež majú srdce. Každý jeden diel by sa dal brať ako samostatná epizóda a hodnotiť v podstate rôzne. Hlavné postavy sa počas svojej púte menia a prechádzajú určitým vývojom čo považujem za zaujímavé. Togame a Shichika majú tiež dosť zvláštny vzťah z rôznymi príchuťami a žiarlivostnými scénami. V niektorých situáciach je snaha tak zamotať príbeh aby tomu málokto pochopil. Chápal som všetkému tak je to zrejme márna snaha. Vlastne neviem na čo chcel Katanagatari hlavne vsadiť a čo by ma malo hlavne zaujať. Filozofická časť, ktorú som cítil hlavne v dvoch dieloch ku koncu? Tá sa mi páčila. Súbojová časť kde každý súboj bol niečim zaujímavý? Toto ma potešilo. Najlepším dielom čo sa točil okolo sestry hlavného hrdinu? Najlepším dielom sa stáva číslo 4. Vzťahovou častou medzi hlavnými hrdinami? Hups no dalo by sa s toho vytrieskať viac a dôvod je jasný Shichika. Vedel by som si predstaviť jedno celé komické anime kde by bol Shichika a Togame. Zaujalo v podstate všetkým len nie koncom a už spomínanými kozmetickými chybami a tým čo by som chcel aby tam bolo a vtedy by to bolo majstrovské dielo. Openingy ani endingy ma veľmi nezaujali skôr hudba, ktorá sa vyskytovala občas v jednotlivých dieloch.

Pôvodne som plánoval napísať typický porovnávací komentár o tom ako si toto anime robí srandu z bežne zavedených tendencií. Poznáte to, klasický "šónen", kde sa bojuje, hádžu sa názvy pred každým útokom, veľa veľa efektov, nejaký ten humor, láska, štipka moe a mohol by som takto pokračovať celú noc. A oni to všetko prekrútili až do takej mieri, že to začalo fungovať ako má. A hneď nato by som ohodnotil aká skvelá bola kresba, tobôž hudba - tvrdiac pri tom, že sa jedná o umelecké dielo nevídaných kvalít. Isto by som si neodpustil poznámku, že sa jedná o najukecanejšie anime aké som kedy videl s tým, že to veru nie je na škoda ale dotvára to pravé čaro tohto anime... Toto všetko a mnohé iné som pôvodne plánoval napísať... No po poslednom dieli, mi to ide z ťažka. Emočná hladina sa zbúrila do nevídaných výšin. Najprv som zatracoval, potom sa krvilačne usmieval zadosťučinením a potom to prišlo... Autori sa rozhodli ešte pre jeden nemiestny vtip, ktorý im nevyšiel. A ja teraz neviem či hodnotiť vysoko či azda im to oplatiť a toto anime zatratiť.

Řekl bych, že tohle anime má něco, co chybí spoustě úžasných filmům, včetně takových jako například Artist, kterého jsem taktéž dokoukal dnes (resp. včera, když vezmeme, že právě teď je chvilku po půlnoci). Oním "něčím" je nepředvídatelnost. Respektive, pokud máte už něco nakoukáno, nejen z anime, chápete, jak příběh funguje. Ono je teda několik typů, ale zhruba: Člověk potká protivného(nebo jinak odlišného) člověka. Protivný pomalu měkne a začíná být přístupnější a končí to láskou, zatímco se odehrávají další příběhy kolem tohoto. Autor byl zlý a nechal romantiky a příjmače tohoto klišé plakat až za hrob a na úplném konci je donutil vzít provaz a jít požádat kamaráda, aby mu kopli do bedny od whisky. Dalším skvělým prvkem je animace soubojů, která je logická, svižná a neopakují se v ní čtyři obrázky. --- Za tenhle tah, aneb "divák je hadr na podlahu" autora a všechny, kteří s tím měli co dočinění hodně uznávám a řekl bych, že asi dlouho neuvidím podobný klenot, až tedy do doby, kdy vyjde Kizumonogatari.