Jen počkej...! (1969)

Jen počkej, zajíci! je jeden z nejikoničtějších animovaných seriálů východního bloku – a zároveň ukázka toho, jak silná může být čistá kreslená groteska bez jediného slova dialogu. Dynamika mezi nešťastným, věčně zuřícím vlkem a klidným, šikovným zajícem je nadčasová a funguje díky perfektním gagům, načasování a hudbě, která často nese celou scénu.
 
Seriál je vizuálně jednoduchý, ale nápaditý – každá epizoda přesune honičku do jiného prostředí (město, pláž, zábavní park, stadion, muzeum), což dává tvůrcům prostor pro nové gagy a fyzický humor. Největší síla seriálu spočívá v tom, že humor je univerzální a stále čitelný, ať je divák dospělý nebo dítě.
 
Vlk je výborně napsaný antihrdina: agresivní, ale zároveň roztomile neschopný. Zajíc je naopak klidný, až zenový, což vytváří jasný, komediálně silný kontrast. Tento jednoduchý základ udrží seriál až překvapivě svěží i po mnoha epizodách.
 
Celkově jde o nadčasovou animovanou klasiku, kterou drží pokope skvělé gagy, kreativní prostředí a dokonale zvládnutá jednoduchost. Je to seriál, který v sobě spojuje retro kouzlo, neposedný humor a lehkou nostalgii.

Tento pořad jsem si zamiloval jako kluk, perfektně namalovaný zlý chuligánský vlk, který není fyzicky silný, je silný kuřák, ale na zajíce, který vypadá jako kluk má pořádný hlad. Vždy vymyslí nějakou křivármu, jak ho dostat na talíř, ale zajíc vždy vyhraje a vlk si občas odnese i zranění. A na konci vždy vyzní Jen počkej ! Vjačeslav Kotěnočkin připravil výbornou podívanou pro Sovětský svaz jako komunistickou obdobu Toma a Jerryho v USA. Ještě k dabingu uvedu, že vlka namluvil Anatolij Papanov a zajíce Klára Rumjanová. A nejlepší epizoda je bezesporu na Pláži.

Načrtnuté jako tichý souboj dvou archetypů, věčného zmatkáře a rošťáckeho kliďase, se Jen počkej, zajíci! stal na východě tím, čímTom a Jerryna západě. Přesto měl vlastní duši a vlastní smysl pro rytmus. Vlka si člověk zamiloval hned, ne pro jeho chyby, ale pro jeho upřímnost. Zajíc nebyl hlavním hrdinou, ale katalyzátorem běsnění a chaosu. Klíčovou "postavou" byla hudba. Nejen jako kulisa, ale přímý účastník příběhu. I díky hudbě nejsou vzpomínky na tyhle grotesky jen sentimentální, jsou přesné jako je přesná dětská paměť: když zazní známá melodie, obraz se rozvine celý. Možná mi dnes přijdou některé díly repetitivní, možná i lehce kruté, ale kouzlo nostalgie přetrvává. Vlkovy něúspěchy byly (a zůstávají) jedním z největších vítězství sovětské animace.

Velice zdařilý animovaný seriál pro děti i dospělé. Z mého pohledu vynikající série 1-13 po dějové, tématické, výtvarné i hudební stránce. Epizody od 14. dílu (s roboty) mě neoslovily vůbec. Dějiová linka je uměle tvořena zmatenými scénami a hudba také není nápaditá. Domnívám se, že Československá televize před rokem 1989 vysílala jen prvních třináct dílů.

Jen počkej, zajíci! je klasický sovětský animovaný seriál, který sleduje věčný souboj mezi mazaným zajícem a nešikovným vlkem. I když je vlk zápornou postavou, jeho komické neúspěchy spíše pobaví než vystraší.  Ačkoli vlk občas kouří, nepůsobí to jako špatný vzor – spíš naopak. Jeho chování a nezdary dětem ukazují, že agresivita a špatné návyky nevedou k úspěchu. Seriál nabízí jednoduchý humor, zábavné honičky a přímočarý děj, který je snadno srozumitelný i pro nejmenší diváky. I dnes má své kouzlo a patří mezi oblíbené pohádky několika generací.