Harry Palmer: Případ Ipcress (2022)

Příjemný špionážní seriál.1)  Počáteční švih, příjemnou anglickou ironii a roztomilou šedesátkovou stylizaci do špionážních filmů hraničící s parodií žánru začala počínaje třetím dílem rozmělňovat roztěkanost, chvílemi až zmatenost děje. Ze zamýšlených čtyř hvězdiček jsem tedy jednu ubral._____
2)  Přitažlivý 34letý Joe Cole (Harry Palmer) a 55letý velice britský Tom Hollander (mjr. Dalby, šéf zpravodajské služby ministerstva obrany) se mi převelice zamlouvali.

Seriál je zasazený do období studené války uprostřed 60. let, zároveň ale vypadá jako by byl natáčený koncem téže dekády. Je z něj cítit určitá naivita a barvotiskovost prvních bondovek bez přepálených akčních scén. Série rozhodně nevzbuzuje dojem autenticity při zobrazení špionážních her a konspirací. Po pravdě řečeno, nějakou dobu jsem váhal, jestli nesleduji nějakou sofistikovanou žánrovou parodii, protože řada prvků a scén se při nejlepší vůli nedá brát vážně. Lucy Bolton s vždy dokonalým make-upem a účesem vypadá, jako by si odskočila na natáčení z modelingové agentury a v momentech, kdy se chopí střelných zbraní, člověk se nemůže ubránit shovívavému úsměvu. Na druhou stranu, s určitým nadhledem, jde Harry Palmer shlédnout bez problémů - neuráží, herecké výkony jsou spolehlivé a technická stránka projektu je bez výhrad. Celkový dojem: 60%.

Další remake, jehož původ jsem neviděl. I když se mi Britské minisérie posledních desetiletí velmi líbí, tady se musím přiznat, že nešlo o žádnou bondovku. Ne, mohutné přestřelky, honičky a výbuchy nelze čekat. A možná, že o to reálnější vlastně špionážní seriál je. Studená válka běží naplno a není zcela jisté, kdo je na čí straně. Za pozornost stojí, že si tvůrci dali záležet na každém detailu, takže jak kostýmy, tak dekorace září špičkovou prací. Stejně tak i jednotlivé lokace působí věrně. A Čech se zase jednou může dmout pýchou nad účastí Češky Aňi Geislerové.

Toto nie je pre kazdeho. Neskutocny old school v namete, spracovani, realiach. Tento serial sa neda sledovat jednym okom, ale treba byt pozorny, lebo siet vztahov, intrig a nastrazenych pasti je dnesne pomery obrovska. Toto nie je Mission Impossible, kde po pol hodine je jasne, kto je dobry, kto zly a na zaver si strihneme jeden twist. Existuju svety, kde nie su priatelia, nepriatelia, ale iba zaujmy. A zaujem ma prednost pred vsetkym co vas kedy kto ucil v skole, doma alebo kostole. Nemozes verit nikomu a pre istotu ani svojmu usudku. Vnutorne pribeh logicky sedi ako aj konanie postav, ale posun deja obcas trpi, lebo az ked sa kniha sfilmuje tak je vidno, ze 120 kilovy zabijak, ktory vyuzije moment prekvapenia nemoze byt eliminovany damou s francuzkou manikurou, ktora ma 100 libier az ked si da k caju o piatej aj zakusok. Treba sa preto nechat unasat pribehom zo zaciatku 60-ych rokov, pozorne sledovat zapletku a odmenou je vyborna zabava na 6 casti. Poznamka: V obdobi, kedy bola napisana kniha a kedy sa odohraval pribeh boli futurogovia fascinovani formatovanim mysle, moznostou jej programovania a ovladania mysle. Predpoklady umocnovali vyskumy chemickych latok ako LSD, thiopental a pod., ktore vytvarali velke ocakavania. Cas ukazal, ze tadial cesta neviedla, ale to vtedy este nik nemohol vediet. Keby to slo, tak naucim moje macky, aby ma v ziadnom pripade nechodili rano budit.

Strašně se mi to líbí. Možná to je mojí úchylkou na šedesátý léta a tím, že snad ve skoro každé scéně vidím nějaký odkaz na britskou kinematografii té doby - a to hlavně na filmy s Michaelem Cainem, třeba jízda autem na výslech ve druhé epizodě a prostřih na detail přeřazení šaltrpákou je očividný pomrknutí směrem k Chyťte Cartera.