Hanjó no jašahime: Sengoku otogizóši (2020)

To už fakt ne. Telenovely (a ona to pod tím fantasy obalem byla telenovela) mají být jednou provždy ukončené a dál nepokračovat. V Latinské Americe taky nikoho nenapadlo přijít s pokračováním zobrazujícím osudy Esmeraldy a José Armanda nebo Kassandry a Luise Davida po 15 - 20 letech. A u těch pár výjimek, u nichž udělali pokračování, byly ty pokračování ještě horší, než jejich předchůdci (viz. Ošklivka Betty). Zloduši jsou poražení, milostný trojúhelník (mimochodem jeden z nejfantasmagoričtějších vůbec) rozpletený, zazvonil zvonec a pohádky je konec. Když už, tak by to chtělo spíš uzavřít příběh Ranmy, ale samozřejmě tady nám ujel vlak nejmíň před 15 lety (koneckonců někdy tehdy přidali ještě jeden videofilm, ale místo závěrečného příběhu podle komiksu spíchli jen další výplň, která nestála za nic) - a nejspíš už tehdy bylo pozdě.

Zatím po první půli spíše zklamání. Maroha a Setsuna jsou fajn dvojka, ale zatím to nemá ten drive jak původní seriál. No doufám, že po druhé půli budu zvedat hodnocení. edit: Takhle hodnocení jsem trochu zvednul, ale je tu trochu škoda že nová generace není ani vzdáleně tak zajímavá jako ta stará. A ve výsledku víc než vše ostatní v seriálu mě bavil Sesshoumaru a Rin a flashbacky s Togou.

Obě serie mají dost pomalý rozjezd, nebo alespoň já ožila až když se konečně začaly objevovat známé postavy, na ty jsem se popravdě stejně těšila nejvíc.  Když je potkáváte v cca 200 dílech, tak nelze k nim nemít vztah :). Dost mě proto zaskočily ty porůznu poškobrtané vztahy, na jejichž vysvětlení se musí někdy čekat docela dost dlouho. Probíhá tu několik dějových linek, víc i méně zajímavých, ale přesto se ústřední trio divákovi moc neprodá. Hlavně ta ufňukaná Towa, Setsuna je aspoň mnohem víc po tatínkovi :).(31.07.2022)

Druhou sérii jsem si užil o malý kousek víc jak tu první. Přeci jen příběh během ní měl po většinu času pevně daný směr, došlo na nějaká ta dojemná shledání, na která jsem se podvědomě těšil už od začátku, a nakonec se vše sympaticky a skoro až příliš pohádkově uzavřelo, i když prostor na nějaké pokračování pořád existuje. Jestli bych si ho přál – nevím, ze začátku jsem ani nevěděl, jestli vlastně stojím o celý tento spin-off, ale nakonec jím nejsem nijak extra zklamán spíš naopak. Stejně jako u první série i tady pořád funguje skvělá hudební stránka,member berriesi většina nových charakterů (i tuTowujsem si nakonec dokázal oblíbit). Příběh ve finále nebyl ani z poloviny takové drama, jak jsem čekal, měl své silné i slabé momenty, ale celkovězaujal a někdy i bavil. Padouši taky nebyli jenom zlí, spíš jen nepochopení, nebo se prostě asi nedokázali vyjádřit… A tak vše prostě dojelo v trochu napínavém, ale jinak docela sympatickém tempu. Druhá série za mě 7/10(26.03.2022)