.hack//SIGN (2002)

.hack//SIGNje rozhodněunikátní zážitek. Je to už hodně dlouho, co jsem sledoval anime, které taksilně stojí na dialozích. Děj se tu rozmotává a posouvá díky dialogům, vývoj postav probíhá skrze dialogy, atmosféra je budovaná skrze dialogy – říkám si, jestli je v celém seriálu alespoň jedna scéna delší dvě minuty, kde neprobíhá nějaký dialog. A to si celé vyžaduje od diváka opravduhodně pozornosti, protože kromě odpovědí na nejrůznější palčivé otázky se v dialozích skrývají i různá zajímavá moudra a mnohé detaily, které dávají celému příběhu a světu mnohem větší hloubku a také vám pomáhají postavy opravdu dobře poznat. A na postavách to vše z velké části stojí, jsouvelmi dobře napsanéa i když jde v podstatě o avatary v počítačové hře, tak se z jejich chování dá velmi dobře uhodnout, kým v reále jsou, ještě dřív, než vám to příběh sám vyzradí a takénemáte problém je pochopit, poznat jejich motivace a pohnutky, včetně toho, co je k hraní této hry vlastně přivedlo. Co se samotného příběhu týká, není zase až tak komplikovaný a složitý, jak se ho snaží autoři skrze všechny ty obšírné dialogy prezentovat, navícto opravdu důležité je zde jasně řečeno, někdy i zopakováno, takže pokud dáváte opravdu pozor, neměl by být problém vše pobrat, pokud až tak pozor nedáváte, měli byste pochopit alespoň kostru. I když k tomu, aby člověk úplně pobral závěrečný epilog (epizodu 28) je asi třeba znát i celou herní sérii, protože polovinu postav jsem tu logicky nepoznával. Co je kapitola sama pro sebe jehudbaa nemyslímopeningaending– po pravděopeningmi přišel hudebně z celého seriálu nejnudnější – ne pojďme si promluvit o doprovodné hudbě a o tom, co tu předvedlaJuki Kadžiura. Prakticky od první epizodysi jí všimnete, doslova si krade velkou část vaší pozornosti v mnohých záběrech, nedokážete jí nevnímat, je tam pořád,zní neuvěřitelně, střídá spoustu zajímavých a nezapomenutelných motivů, a i s jedním motivem, pokud ho někdy zopakuje, dokáže skvěle pracovat a aranžovat ho tak, aby měl zase trochu jinou náladu, působil opět unikátně. Nevím, jestli jsem se někdy setkal s takhle silnou, intenzivní a výbornou doprovodnou hudbou a je to už dávno, co jsem si musel po pár dílech nějakého anime ihned shánět celý soundtrack –tohle bylo hudební představení a provedení,jaké jsem dlouho neviděl a asi nezapomenu… Na druhou stranu to bylo hudebně až tak intenzivní, že mi to někdy doslova odvádělo pozornost od dialogů, a to u seriálu, kde dialogy hrají takhle důležitou roli, může být trošku problém. Stejně tak to sladění mezi náladou hudby a tím, co se děje na obrazovce mi v pár pasážích trošku drhlo. Jeden příklad, za vše – moc mi nešel dohromady veselý motiv hraný na bendžo v momentě, kdySoraoddělá dva dobrodruhy a jde se poptat toho třetího na nějaké ty informace, k této scéně mi ta veselost skladby přišla jak pěst na oko. Každopádně jak už jsem napsal,.hack//SIGNbyl vážně zážitek, z obecného hodnocení dalších sérií z tohoto univerza jsem pochopil, že asi i nezopakovatelný. Také je dobré si připomenout, že nápad o hráči uvězněném v MMORPG hře není originálním konceptem, s kterým přišloSAO, přesto bych.hack//SIGNzrovna fanouškůmSAOasi příliš nedoporučoval. Tohle prostě není seriál pro každého, je tohodně ukecané, pokud nedáváte pozor, tak vám může i přijít, že se tu vlastně nic moc neděje, protože tempo je (mírně řečeno)pomalejší… Já však měl dostatek trpělivosti, chytilo mě zdejší tajemno a potřeboval jsem znát odpovědi na některé otázky + jsem objevil úžasný OST, který mi bude hrát ještě pár týdnu během práce.8/10P.S.Nejlepší postavy za měBear,Crim,BT,Mimiru– přesně v tomhle pořadí a nejoblíbenější skladba z OST jeKey of the Twilight.

Z tohoto anime mam velmi smisene pocity... musim rict, ze vedle SAO a Log Horizon .hack//SIGN predstavuje pro me asi nejzajimavejsi dejovou linku. Na stranu druhou se mi moc nelibila animace, ze zacatku je v tom clovek dost ztracenej a prakticky zadnych zazivnych boju se zde nedockame... takze mirne zklamani a silnejsi ***.

Pomalé tempo? Nevadí. Neprehľadné súvislosti? Nevadí. Odfláknutý záver? Vadí veľmi. Ešte som si pre istotu skontroloval zoznam epizód, či som nejakú nevynechal. Pretože pocitovo akoby mi niekto minimálne päť vymazal z pamäti. Koniec prišiel z ničoho nič, bez efektu, bez dôvodu, bez zmyslu a behom pár sekúnd beznádejne vyšumel do prázdna. Keď sa k tomu pridajú príslušné dva špeciály (zvlášť Unison), tak už je celá pracne budovaná štruktúra brutálne zomletá na granule do formičky pastelkovej komercie. Stručne zhrnuté: Celý čas sa komplikovaným spôsobom nič nedeje a nakoniec to nejako dopadne ;-). // Po zhliadnutí minisérie.hack/Liminalitydávam hviezdičku dole. Predsa len kvalita seriálu je podľa mňa príliš v rozpore s tunajším hodnotením.

.hack//SIGN by rozhodně neměl ujít pozornosti každého fanouška anime, jemuž k plné spokojenosti nestačí jen všudypřítomná akce, poletující kozy a vzhledně vypadající vizuální stránka. Máme tu jednoduchou – a přesto velmi slibnou – premisu, se kterou tvůrci umí téměř po celou dobu seriálu dobře pracovat, pomalé tempo, vícero hlavních postav, málo akce a spoustu dialogů. Právě dialogy jsou základním stavebním kamenem tohoto anime, a díky bohu za to, že nejsou k smíchu, dávají smysl, dá se prostřednictvím nich nahlédnout do nitra jednotlivých postav a dobře je prozkoumat. Myšlenka jakési virtuální role, kterou jednotlivé postavy ve hře přijímají, je v tomhle seriálu klíčová a dává dialogům jakýsi přídatný smysl, dá-li se to tak říct. Někdy je však onoho kecání příliš. Jak už jsem zmínil v úvodu, tempo seriálu je velmi pomalé, a v některých dílech se dávkuje děje a nových informací opravdu jak po šafránu, proto si myslím, že by seriál klidně mohl mít bez zhoršení kvality i o pět dílů méně. Nebo by se těch pět dílů mohlo využít k dovysvětlení ledasčeho, neb mi přijde, že po konci seriálu zůstalo – ostatně stejně jako u spousty jiných anime – leccos nedořečeno a nevysvětleno, a to mě v případě .hack//SIGN mrzí mnohem více, neboť v prostoru šestadvaceti dílů by se tyto nedořečenosti daly naprosto určitě dovysvětlit. Co však na závěr rozhodně neopomenu zmínit, je naprosto fantastický soundtrack od Juki Kadžiury, který bych si dovolil označit za dosavadní vrchol její tvorby. A když už se tu rozpoutala komentářová debata o tom, jaká skladba je z OST nejlepší, dovolím si tvrdit, že to je Key of the Twilight, ovšem Mimiru bych dal hned v závěsu na druhé místo. :)

V počítačové hře se objeví postava, která se nemůže odlogovat. Navíc ovládá speciální schopnosti, jež nikdo předtím nespatřil. Motiv je originální a zajímavý. U toho ale také všechny klady končí. Všechno ostatní selhává. Nemám nic proti pomalu plynoucímu vyprávění, ovšem zde příběh neplyne pomalu, ale motá se v opakujících smyčkách - jedna skupina postav si uvědomí novou skutečnost, další skupina o něco později, zbytek na to přijde náhodou zase o něco později. Po celý seriál se stále na někoho/něco čeká. Prolínání reality a hry bylo taktéž pofiderní, nezvykl jsem si na to až do konce. Celou dobu jsem čekal, že se něco dozvím o real-life životě hráčů, pár pětivteřinových záběrů mě rozhodně neuspokojilo. Zhruba polovina stopáže (nadsázka, ale jen mírná) jsou záběry na obličeje postav. V anime. Kreslené tváře ze kterých se nedá nic vyčíst, různé typy stenů výraz tváře rozhodně nenahradí. Některé postavy mi lezly na nervy, jejich motivy mi taktéž zůstaly záhadou. Konec byl divný, takhle zničeho nic to mohlo skončit už ve druhém díle, a jak dopadl Sora, sakra? Je možné, že kdybych hrál hru a viděl zbytek seriálů, tak bych byl moudřejší, ale nemám to v plánu. Sám o sobě tenhle seríál prostě nefunguje.