Frank Riva (2003)

Kdyby měl Frank Riva 3 díly, pak by jednotlivé epizody měly spád a jistě by nepostrádaly i dramatičnost. Možná mohly být i kratší. Jenže 6 filmů, každý minimálně o délce 90-ti minut je zkrátka moc. Tím spíš, když většinu dílů obsahují řeči, nostalgie a rodinné záležitosti. A navíc i milostné. Je trochu prvoplánové, aby se celkem mladé ženy snadno a lehce slovně doslova praly o Franka Rivu. Kam přijde, tam ženy padají do mdlob. A přitom je vše hrozně natažené. Je trochu symbolické, že se doposud jedná o poslední kriminální film a poslední role detektiva Alaina Delona.

Čím začít? Těšila jsem na exteriéry a i ty mne zklamaly, Paříž se příliš nepovedla. Francouzští televizní tvůrci nám nabídli ledvinovou dietu a představili neskutečně natahovanou detektivku, která by mohla být velmi dobrá, kdyby měla celkem 100 minut. Srovnání s předchozím obdobným Delonovým počinem by dopadlo pro Rivu tragicky. Delon není špatný, ale deset hodin zkrátka nemá co hrát. To platí především pro první řadu, druhá se malinko zlepšila. Ale o napětí bychom nemohli hovořit ani tam. Hudba se sice snažila evokovat období zakouřených braserií ze sedmdesátých let, jenže to by člověk nesměl vnímat nic jiného, než tu hudbu. Za pozitiva lze považovat setkání Darc s Delonem po dlouhé době před kamerou. Dále že Alain Delon už nevypadá jako jetá paní Delonová, ale jako stárnoucí Delon. Role Paula byla jedna z posledních pro André Pousseho. A Jacquesovi Perrinovi od doby Čety 317 parádně zešedivěly vlasy.

Frank Riva nebo snad takové pokračování či prohloubení cyklu Fabio Montale? Myslím, bohužel, že to druhé je správně. Měl jsem obrovskou radost, jakým způsobem se, s cyklem Fabio Montale, Delon dokázal vrátit na pole krimi žánru. To mne opravdu dostalo, neboť jsem přesvědčen o tom, že nový komisař Montale oproti jeho všem dřívějším
,zejména ještě z let osmdesátých dostal novou šťávu, dokonce i nové prvky. Vše ve třech dílech bylo takřka dokonale zabaleno a vyváženo. Jeden pořádný výstřel a šlo se od toho. Cyklus Frank Riva je bohužel již pouho pouhá vykrádačka Fabia Montala, zejména co se výrazových prostředků, místy již dosti přepálených, komisaře Rivy týká. Je zde cítit již jistá vyumělkovanost a zbytečné protahování příběhu. Neustále se hraje na jednu strunu. Vše lehce zapomenutelné. Ovšem stále profesionální krimi žánr práce. Fabio Montale i Frank Riva mají kouzelné oldschoolové hudební podkreslení a rafinovaný noční barový jazz se rozléhá celým filmem.

S tímhle seriálem je to podobné, jako když čtu knihu, která nenudí! Co víc si přát. Takže za mě maximální spokojenost. Snad ještě dodám, že role fešných policistů i gangsterů k Delonovi už tak nějak patří.

Mělo to sice svoje mouchy, Delon pořád zachmuřený a Mireille Darc už má dávno za sebou dobu, kdy udivovala hlavně svou krásou, zvláštní herečka to nikdy nebyla. Ovšem mělo to spád a šmrnc. Docela mne to zaujalo. Uvažoval jsem jestli dát tři nebo čtyří, ale nakonec jsem dal přece jen čtyři.