Dublin Murders (2019)

Sarah Phelps poznám ako scenáristku, ktorá urobila celkom podarené adaptácie románov Agathy Christie, o to viac som bol zvedavý, čo si zasa prichystala. Tentokrát adaptovala modernú kriminálku, čo nie je zlý nápad. Išlo v podstate o akúsi verziu True Detective, aj keď ide o jednu príbehovú líniu s mnohými flashbackmi. Dvojka detektívov je celkom slušný zjav samý o sebe, chlap bol svedkom zmiznutia svojich "kamarátov" a jeho parťáčka prišla o rodičov pri havárii, v ktorej vyviazla bez škrabanca. Obaja riešia svoje vzťahy, mindráky a prekúsavajú sa prípadom, ktorý nakoniec skončí celkom zvláštne, obaja dostanú strašne "po papuli" a riešenie by sa skôr hodilo na Akty X. Príbeh je slušný, natiahnutý na 8 epizód, ale má svoj spád, pri konci trochu spomalí, aby to skončilo ako celkom slušne vypointovaná katastrofa. Nemám príliš čo vytknúť, prostredie Dublinu je super, s uspokojením konštatujem, že Briti točia v posledných rokoch naozaj dobré seriály. Len občas mi tam vadí vzťahový guláš, kde už mám pocit, že si to tam rozdáva každý s každým a na konci si pán detektív nechá srať na hlavu, zatiaľ čo sa tvári ako zmoknuté kura, ktorému jeho parťáčka asi urvala gule, pretože na konci pri všetkých tých sračkách zareaguje rozhodnejšie než väčšina chlapov. Obaja vyšetrovatelia urobia riadne kiksy, ktoré sa im v konečnom dôsledku poriadne vymstia, to kazí dosť dojem z celého seriálu, lebo ja som si osobne tým pádom nevedel, čo si mám o nich myslieť. Ak je niekto v celku slušný fungujúci človek, ktorý je dobrý vyšetrovateľ a potom začne robiť chyby ako soplavé decko, nie je to proste v poriadku. A to v oboch prípadoch. Škoda. Za mňa to bol slušný seriál, ale chybičky krásy to malo.

Prvotní vizuál irskýho vidlákova a červený hodnocení mě zase pěkně navábilo a nakonec  hovno hovno... To co se z kraje tváří jako lepčejší britská detektivka se po chvíli změní v totální buřtguláš kterej ještě na just dělal Jirka Babica. O pokulhávající logice nemůže být řeč páč tohle je regulérní invalidita III.stupně. No a největší dorážečka je že se šmarjápanno ani nakonec nedozvíte ty 2 nejzásadnější věci kvůli kterejm na to čumíte a rádoby indície má bejt "asi nějakej bubák". V podstatě to byl můj souboj sám se sebou esli tu vocasovinu dokážu dokoukat - zvládnul jsem to a za to je první hvězda a druhá za to že i když je to píčovina tak furt někdo něco vytvořil a to je pořád lepší než nic (asi) no a pro třetí už prostě důvod není. Život je moc krátkej na takovýhle kokotiny.

Musím přiznat, že si tvůrci ukrojili celkem velký kus dortu, když do sebe zamotali dva kriminální příběhy, které napsala irská spisovatelka detektivních příběhů Tana French a které u nás vyšli v knižní podobě pod názvy V lesích a Dokonalá podoba. Ono totiž, kdyby nechali jen ten jeden příběh a nezaplétali do toho ten druhý, tak by možná udělali líp, jelikož by to mělo nějaké čtyři díly a mnoho lidí by se v tom nemotalo jako zmatený Bulhar v kukuřici. A i když se to snažili jaksi taksi propojit, tak se jim to moc nepovedlo a i když si o sobě myslím, že jsem celkem solidní pozorovatel různých detailů, tak jsem nějaké to vyřešení některých záhad nepostřehl a nevydumal a to bylo také možná tím, že si to tvůrci nechávali na eventuální druhou sérii anebo v tom horším případě tvůrci přenechali vymyšlení scénáře malým znuděným dětem na pískovišti, které už nebaví plácat bábovičky a tak si nepozorovaně švitoří  a vzdalující se od svých neustále kdákajích a napomínajích je mamin se shlukují v tajných spolcích ve kterých vymýšlejí scénáře pro britské BBC. Jinak si to nedokážu vysvětlit, protože kostra příběhu byla doslova fasinující a mírně i připomínající severské povedné krimi na které jsme zvyklí. Ponurá atmosféra irských lesů, ať už v osmdesátých letech anebo v dnešní době, kdy se stali nevysvětlitelné a neobjasněné zmizení a vraždy nás nalákalo na záživné vyšetřování těchto zločinů, které neustálým přeskakováním v časových rovinách narušovalo přímý dechberoucí děj. Bylo to celkem složitě podáno, že se člověk musel orientovat v různých retrospektivních flashbacích. Vraždy, které se zde odehrály byly vskutku záživné a ohromující a myslím si, že nemuselo téct ani tolik krve, protože se v tom hlavním ději jednalo o dětské oběti a to samo o sobě není pro každého veselý pohled. Pro nás drsoně to byl slabý odvar a tak jsme se bavili koloritem nádherně zeleného irského venkova, kde jsme se bavili mluvou irských oteklých vidláků, kteří většinou posedávají v místních pubech a které znám z vlastní zkušenosti, jelikož jsem na tomto malebném ostrůvku nějakou dobu pracoval. A i když se seriál jmenuje Dublinské vraždy, tak pro mně bylo překvapením, že se žádná vražda nestala v Dublinu a že velká množství filmových lokací byla vybrána v severním části ostrova, zejména v Belfastu a jeho okolí. Dále musím poblahopřát k vybranému castingu a to zejména proto, že jsem zde nebyl svědkem skoro žádného klácení homoklád a že tam na mně nebafalo zpoza buku skoro žádné množství barevných inviduí a že to skoro celé bylo o irských buranech, kteří mi svou vizáží nejednou připomínali irskou legendární kapeluKelly Family. Za příjemné prožití možná trochu zdlouhavého dobrodružství s kriminální zápletkou odehrávající se na Smaragdovém ostrově dávám zasloužených 70%.

Britská krimi, odohrávajúca sa v dvoch dejových líniách, postavená na tom, na čom takmer vždy, a teda kvalitnej “konverzácii”. Budete musieť sledovať pozorne, aby Vám neušla niť, lebo aj keď je samotný príbeh podaný zrozumiteľne, jeho postupné rozmotávanie si vyžaduje koncentráciu. Ja osobne mám takéto seriáli rád, a tak som viac menej spokojný, pričom som bol viac do okamihu, kým ma nezačala iritovať tá absolútne zbytočná “odbočka” v podobe ďalšieho prípadu, ktorý sa akoby odohrával “v pozadí” toho hlavného, čo samotný seriál úplne zbytočne natiahlo o ďalšie dve hodiny v podobe 6, 7 epizódy. Doslova musím povedať, že je to nesmierne vydarený “rušivý” element, vďaka čomu sa “Dublin Murders” v určitých okamihoch stal nie len záležitosťou, ktorá nudí viac, akoby bolo zapotreby, no ešte je aj krimi projektom s patričnou dávkou hlúpoty, ktorá vedome zabíja bunky v zdravom rozume. Toto fakt nebolo zapotreby, a tak sa ani nečudujem tej kritike podaktorých užívateľov. Malo to byť príbehovo jednoliate s jasným zámerom a cieľom, nie bojovať na viacerých “frontoch”, akoby chceli tvorcovia ukázať: “pozrite akí vieme byť originálni”. Strašne som nasratý. Toto fakt nebolo zapotreby, nakoľko Ja nevidím žiadne príbehové opodstatnenie, no skôr podraz na diváka.

You lied! / It's what I do.Zločin ve městě je přirozený důsledek. Zločin na venkově je zlo, které vyvěrá z nitra, nebo z přírody - a je od Ďábla. Krajina Ostrova Sv. Patrika značně potemněla.Dublinské vraždyse příliš neliší od žánrového druhu, tolik rozšířeného v poslední dekádě: Temnotu zločinu neprosvěcuje nic, ani čistý štít jinak velmi schopných vyšetřovatelů, kteří musí zápasit na dvou frontách - se zločinci, mnohdy nevinnějšími než jsou oni sami, a se sebou samými.
Nebýt několika chyb, mohlo to být podstatně lepší. Hlavní spatřuji v rozhodnutí zpracovat dva případy paralelně v jediné sérii (The LikenessaIn The Woods, původně šlo o dva knižní tituly), která sérii nečiní sofistikovanější a víc cool, což byl zřejmě záměr, ale zbytečně jej košatí a činí příběh s ohledem na množství podivných náhod, v nichž si zjevně autorka románové předlohy Tana French libuje jako v prostředku stavby příběhu, značně nevěrohodným.
Postavy vyšetřovatelů s tvářemi Killiana Scotta resp. Sarah Greene. Zapomnětlivý a Rozpolcená, by mohly být zajímavější, kdyby jejich autorka dokázala se zajímavostí rozumně šetřit.See you tonight? / Can't. I have a body...