Diktátoři (2000)

Pět dokumentů o klíčových postavách novodobých dějin. Co spojuje Adolfa Hitlera, Vladimíra Iljiče Lenina, Mao Ce-tunga s Pol Potem a Fidelem Castrem? Všechny tyto muže spojovala určitá idea uspořádání světa, kterou chtěli naplnit i za cenu lidských životů. Diktátor Adolf Hitler chtěl Tisíciletou říši; diktátor Vladimír Iljič Lenin utopickou socialistickou zemi; diktátor Mao Ce-tung uspořádal kulturní revoluci, která skončila s velkými škodami na kulturním dědictví země; diktátor Pol Pot terorizoval v Kambodži vlastní lid a diktátor Fidel Castro - vůdce kubánské revoluce taktéž uzavřel svoji zem před svobodou a demokracií.
Adolf HitlerV červnu 1940, po pouhých deseti měsících bleskového válečného tažení Evropou, Hitlerova vojska triumfálně vstoupila do Paříže. Toto poslední mimořádné vítězství ho víc než cokoliv jiného přesvědčilo o jeho vlastní neporazitelnosti. Ale vojensky zůstává v podstatě desátníkem první světové války, který neumí velet velkým armádám. To bude stát jeho zemi hodně, až se pustí do svého nejbližšího riskantního podniku, jakou je invaze do Sovětského svazu.
V. I. LeninKlíčová postava světových dějin 20. století: Lenin. Miliony lidí povstaly jeho jménem a toužily změnit svět. A taktéž miliony proto zemřely. Dnes, v době, kdy máme přístup k archivům a díky svědectví lidí, kteří promluvili, můžeme sestavit portrét otce ruské revoluce. Tento portrét boří všechny mýty, které o něm kolovaly. Exponovat Lenina znamená rozkrýt celé století - jeho iluze, ambice, utopie a barbarství - vše ve jménu ideologie. Dnes můžeme tvrdit s jistotou, že před smrtí měl Lenin pochybnosti o správnosti své cesty, o tom, zda může socialismus zvítězit. Nevíme, zda někdy projevil lítost nad těmi, kteří jeho vinou zahynuli. Neexistuje o tom ediné svědectví...
Teng Siao-pching, Mao Ce-tungMao Ce-tung inicioval v roce 1966 Velkou proletářskou kulturní revoluci, jež byla postavena na myšlenkách nepřetržité revoluce a masové demokracie s cílem vymýtit kapitalismus uvnitř strany. Hlavním důvodem pro ukutečnění revoluce však bylo asi to, že Mao Ce-tung od roku 1959 postupně ztrácel vliv ve vedení strany a tímto se chtěl zbavit svých ideologických odpůrců a osobních nepřátel. Kampaň byla zaměřena proti čtyřem přežitkům - kultuře, obyčejům, návykům a starému myšlení. Mládež se stala hnací silou Maovy revoluce a vytvářela tzv. rudé gardy. Hlavními oběťmi kampaně se stali Teng Siao-pching a Liou Šao-čchi, zahraniční diplomaté a veškeré autority vůbec. V důsledku toho se země zmítala v chaosu a došlo k obrovským škodám na kulturním dědictví (byla vypleněna muzea, ničeny historické budovy a páleny knihy). Kulturní revoluce skončila až smrtí Mao Ce-tunga. V následném boji o moc neuspěla tzv. banda čtyř, jež měla velký podíl na kulturní revoluci. Všichni členové byli obviněni z uvedení země do chaosu a odsouzeni k vysokým trestům. Do čela státu se dostalo proreformní křídlo KS Číny reperezentované Teng Siao-pchingem, který postupně převzal veškerou moc ve státě. Současně došlo k oteplování vztahů se Západem.
Pol PotJsou to již více než dvě desetiletí, co byl svržen kambodžský despota. Zemřel v roce 1998 v ůkrytu v džungli. Kambodžané navzdory časovému odstupu nezapomínají. Terorem nebylo postiženo jen velmi málo lidí a rodin. V otřesných poměrech pracovních táborů zemřelo vyčerpáním nebo hladem na milion lidí. Další milion byl popraven. Kdo byl ten rudý paranoidní vůdce, který přijal revoluční jméno Pol Pot? Co to bylo za člověka, který se obrátil v čele levičácké kliky proti vlastnímu lidu a skrýval pod usměvavou maskou svou.
Fidel CastroVůdce kubánské revoluce se stal symbolem a právě o symboly se opírají mýty 20. století. Příběh Fidela Castra je příběhem Kuby: diktátor se ztotožňuje se svým ostrovem. Jako chiméra se ze zákulisí čas od času vynoří na povrch pravda. Nepřetržitá řada útrap a trápení - za to je zodpovědný Fidel. Nemůže ospravedlnit ekonomickou pohromu, nesvobodu, špiclování a podlézavost ničím z toho, co na Kubě dosáhl. Ale pokud se zapsal do dějin, tak svým despotismem, lhaním, demagogií a zradou.