Digimon Xros Wars (2010)

Všem, kdo napařili odpady klasickým starším Digimoním sériím: koukněte se na tohle, to je pravá bída. Jednu a půl hvězdy (zaokrouhleno nahoru) dávám za zdařilou animaci a některé dílčí příběhové elementy, které byly fakt dobré (postavy Yuua, Kirihy a Dorulumona měly potenciál a díly, zaměřené na ně, byly tím nejsilnějším, co Xros Wars nabídly). Zbytek je kombinace poměrně lichého příběhu (chvílemi nečekaně temný, ale otravně arkádový a po určité době repetitivní dějový oblouk mě místy až frustroval), ne zcela špatných, ale co do rozvoje zanedbaných postav (což je frustrující také, protože na dětské anime měli Digimoni vždy dost komplexně a interesantně rozpracované postavy, a to jak lidské, tak i ty digitální - tady se jednotlivým, leckdy docela nosným pozadím jednotlivých postav vždy věnují tak maximálně dva díly), více či méně karikaturních záporáků, kteří nejsou pro hrdiny příliš velkou hrozbou a v seriálu se vždy ohřejí jen na chvíli, okoukaného fusion a power-up motivu, kterého je novodobá japonska fikce pro mládež doslova přecpaná, jakžtakž slušné akce, nepříliš ochotné snahy skrýt, že sledujete anime na herní motivy a ještě méně ochotné snahy skrýt komerčnost a třískání peněz z rodičů, po nichž budou děcka somrovat hračky, kartičky, hry a kdovíco ještě na motivy seriálu. Ke všemu jsem z toho měl pocit, že to Japonci chtějí natočit strašně moderně a stylově, takže humor - jenže problém je v tom, že japonský humor je z velké části založen na tom, že postavy řeknou či udělají něco trapného, a pak je jim z toho trapně. Oni se tomu tam v Japonsku smějí, západnímu divákovi je trapně stejně, jako těm postavám. Navíc špatná zpráva pro kompletionisty - tito Digimoni mají ze všech nejvíc dílů, a navíc ještě existuje 25dílné přímé pokračování této série.

škoda slov

Na Digimon: Xros Wars z 2010 toto pokračování navazuje jen volně (některé společné postavy a pár dějových prvků, které znalým předešlé série budou trochu více dávat smysl), pokračují však herní prvky ve vyprávění - jen místo arkádového dobývání jednotlivých lokací Digisvěta se zde chytají divocí Digimoni, uniklí do světa skutečného (takže tady mohou zlí jazykové poprvé zcela oprávněně hudrovat, že Digimon kopíruje Pokémony). Vyprávění je epizodické, na začátku to ani nevypadá, že by série měla mít nějakou centrální dějovou linii (byť divák, sledující Digimon pravidelně, už něco tušit bude), protagonisté chodí do školy, chytají Digimony, kteří terorizují lidi ve městě, a zažívají poučná dobrodružství v duchu toho, co se vyskytuje v japonské seriálové fikci pro mládež tradičně (měl jsem pocit, že snad 80% použitých zápletek jsem viděl v trochu obměněné formě někde jinde). Ve chvílích snahy o humor je to převážně trapné, ale musím uznat, že na ploše dvaceti minut dokázaly některé díly odvyprávět relativně pěkné, dojemné osobní příběhy...a pak přijde finiš seriálu a z ničeho nic se z nevinné epizodické show stane monstrózní crossover, který propojí veškeré předešlé Digimoní série do multiverza. Ale nebojte, jistoty japonských anime pro mládež zůstanou neporušeny, síla vůle a přátelství přemůžou sebedokonalejší zlý plán. Jak to celé ohodnotit? No, za neoriginalitu, lenivost v rozvíjení ústředního příběhu, nižší atraktivitu pro staršího diváka a trapný humor výrazné body dolů, za kvalitu animace, některé díličí epizody a nečekaně velkolepý závěr se hodnocení nakonec ustálí na 2/5.(09.01.2021)