Mistr amatér (2015)

Master of None není u nás až tak známý seriál, stejně jako její hlavní představitel Aziz Ansari. Pohodová jistkřící komedie zabývající se problémy dnešní doby od rodičovství po úctu ke starším lidem se excelentním humorem hlavního hrdiny doplněná ostatními kolem něj. Za mně super a těším se na další sezónu.
PS: Pokud se Vám zamlouvá humor Anziz Ansariho doporučují shlédnout jeho kousavé stand-upy.

Aziz Ansari byl pro mě velkou neznámou,takže jsem úplně nevěděl co čekat...hodně mě tak překvapilo jak příjemnou a zábavnou podívanou Master Of None nabízí.Není to sitcomovsky vtipná podívaná,která by vyvolávala salvy smíchu,ale spíš taková ta konstantně příjemná věc,vyvolávající permanentní spokojený úsměv.Každý díl je trochu jiný,takže tu opravdu vtipné epizody střídají ty,který by chtěli vyvolat zamyšlení či nostalgii a velmi často k tomu využívají až Allenovskou poetiku.Trochu mi zprvu vadilo to jak se tady řeší rasová otázka,potažmo politická korektnost,ale nakonec jsem to vzal tak,že jde o běžnou součást života podobných lidí a musí se s ní potýkat aniž by chtěli...první série lepší - vtipnější,druhá naopak uhlazenější,elegantnější,na oko pohlednější...80%

Jak se žije single mileniálům v dnešním New Yorku, aneb Pěkně blbě rozvedené do dvou desetidílných sérií. Master of None je seriál hravý, formálně neustále překvapující, který navzdory řadě velmi odbočkových epizod velmi dobře drží pohromadě. Dokáže vyprávět jasně nadefinovaný příběh ústředního hrdiny a přitom vypovídat o spoustě zdánlivě vedlejších, ale pro jeho život často definujících věcech. Druhá série startující skvostnou parafrází De Sicových Zlodějů kol výrazně převyšuje tu první, kazí ji pouze to, že po ní nebude následovat trojka, protože tady by to doťuknutí bylo potřeba jako sůl. Působí to stejně, jako když hlavní hrdina v Itálii vykřikuje "Allora!", aniž by za tím cokoliv dodal - nekompletně. 1. série 80 %, 2. série 90 %

Unikátní komediální seriál, který vedle kvalitního humoru nabízí tradiční vztahový prvek, jen zpracovaný netradičním způsobem. Master of None se totiž láskou a jejím průběhem zabývá velmi pozvolně a detailně a čerpá zkušenosti z reálného života, díky čemuž nastálé situace nepůsobí uměle, jako scénáristický kalkul ale naopak jako upřímné momenty ze života, které se mohou stát každému. Struktura vyprávění a jeho vizuální prezentace jsou na špici a obzvláště ve druhé sérii se dočkáme mnoha nádherných záběrů, které si nezadají s filmovou produkcí a seriál se tak pocitově často blíží těm nejlepším nezávislým filmovým vztahovkám. Ať už máte rádi Azize Ansariho či ne, dejte Master of None šanci, neboť jeho kvality jsou univerzální a zaujmou každého.

Seriál, v němž rasové, etnické nebo genderové předsudky nepředstavují ústřední téma, nýbrž přirozenou součást životů postav zastupujících různé minority. Master of None je primárně seriál o životě nerozhodných velkoměstských mileniálů, kteří před sebou mají příliš mnoho možností, jak si zpříjemnit život a úskalích moderního randění, teprve sekundárně svědectvím o životě lidí, kteří jinak zůstávají ignorováni nebo nepochopeni. Od svého protagonisty si drží větší odstup než seriály jako Girls nebo Louie a více zohledňuje společenských a kulturní kontext. Zároveň jde o seriál vyznačující se větší formální hravostí a vizuální elegancí, zvlášť ve druhé sérii. Velice velkorysý přístup k postavám si v rozbíhavější druhé desítce epizod si na druhou stranu vybírá daň v podobě ledabylé charakterizace Francesky, odpovídající archetypu manic pixie dream girl. Vinou toho nejsou moc přesvědčivé ani epizody založené výhradně na sbližování ústředního páru, např. ta předposlední, hodinová, která by zřejmě měla připomenout Antonioniho studie odcizení, ale oproti zbytku seriálu působí prázdně, falešně a křečovitě. Výhodou Master of None nicméně je, že každá z epizod zpracovává z různých názorových pozic určité téma a funguje jako samostatný krátký film. Jednotlivé díly jsou tak velmi různorodé a neustále něčím překvapují, byť ne vždy v pozitivním slova smyslu (více tady). 80%