Dead Mount Death Play (2023)

Čekal jsem od toho tedy v podstatě mnohem více.  Docela zmaterný příběh bez nějakého jednoznačného cíle, který má navíc spousta lidí úplně jiný. A těch postav je tam postupně opravdu zbytečně hodně. Souboje nic moc. Jediná zajímavá postav aodzačátku do konce byla šílená Misaki. Ta měla také očividně největší vývoj.

"Dead Mount Death Play" je anime, které mě přivedlo na pár křivd. Na jedné straně jsem si užil zajímavé a dobře vypracované postavy, ale na druhou stranu jich bylo až příliš mnoho, což mi komplikovalo sledování děje a často jsem se ztrácel, protože jsem si nedokázal zapamatovat jména všech postav. Tohle byl určitě hlavní nedostatek tohoto anime.
Celkově jsem si anime užil, ale nedokázal bych mu dát maximální hodnocení. Má své originální momenty, které jsem si užil, ale zároveň tam chybělo něco, co by celému dílu dodalo tu správnou jiskru a přitažlivost. Zatímco můj konečný verdikt se pohybuje okolo osmi bodů, stále váhám, zda bych měl udělit čtyři nebo pět hvězdiček. Možná by to bylo lepší, kdyby se tvůrci více zaměřili na strukturování děje a vývoj menšího počtu postav, což by zvýšilo zapamatovatelnost a učinilo to pro mě přitažlivější.

Reverzných iseakai (reinkarnovaný, premiestnený do iného sveta) anime zas tak veľa zatiaľ nie je. V tomto prípade Dead Mount Death Play je reverzným isekai, keď hlavný hrdina vo svojej podstate nekromancer z magického sveta "príde" do nášho "klasického" sveta. Je veľmi zaujímavé, ako sa tu postupne buduje príbeh a odkrývajú sa jednotlivé naozaj zaujímavé postavy, kde každá aj záporná postava má nejaké svoje záujmy a čo je dôležité veľa z postáv vlastne po niečom hlavne pátra, alebo sa chce dozvedieť. Hlavný hrdina Corpse God (Boh mŕtvol) je sympatický hrdina, ktorý je z generácie hrdinov som síce OP (moc silný), ale nechcem to aký v skutočnosti silný som moc ukazovať. Anime sa v prvom rade zameriava na záhady, na vytvorenie atmosféry a buduje vlastne dva svety zároveň, jeden nový, v ktorom sa dejú nové súboje a jeden starý, z ktorého pochádza náš hlavný hrdina. Vlastne ten starý svet je väčšinou zaujímavejší a ja som teda stále očakával hlavne čo sa dozvieme čo sa stalo v tom svete odkiaľ náš Boh mŕtvol pochádza. Zapracovanie humoru a humorných situácii je naozaj vynikajúce, žraloci a postavy, ktoré vytvárajú vtipné situácie nijak nenarušujú dej a sú príjemným spestrením. Čo sa týka deja a rozprávania príbehu je v konkurencii podobných anime jednoznačne toto dielo pomalšie a zároveň pribúdajú stále nové a nové postavy a tak sa to ešte viac zamotáva. Každá nová postava je zaujímavá, ale ku koncu je ich už naozaj priveľa. Súboje boli slabšie, skôr tam ide o istú demonštráciu sily a nie prepracované dlhé súboje, ktoré by lahodili oku, ale musím povedať, že pri tomto diele vlastne o súboje skoro vôbec nejde, nie v prvom rade, ale ani v tretom takže toto je v poriadku. Posledný diel ma naozaj nahneval, takto sa správajú niektoré anime, aby vlastne ukázali, že sa vôbec nič nestalo a reštartnú všetko čo sa v tom poslednom diely stalo, aby ako keby povedali, že odtiaľ môžeme pokračovať ďalej, ale si myslím, že to je práve chyba, ale rozhodol som, že posledný diel nemôže ovplyvniť môj celkový vynikajúci pocit z Dead Mount Death Play a keď všetky ostatné diely boli na plné hodnotenie a ten posledný na dve hviezdy, tak ma to proste neovplyvnilo, aby som šiel s hodnotením dole.

Vzhledem k tomu, že jsem předchozí počiny autora neviděl, nemohl jsem s ničím srovnávat, ale možná o to víc svěží a pohlcující tento zamotaný, mysteriózní případ návštěvy z jiného světa byl. Na rozdíl od přesyceného isekai žánru má stále jeho převrácená verze prozatím stále mnohem větší prostor pro různorodost a kreativitu a v tomto si Narita se svým podivně pojmenovaným dílem rozhodně vyhrál. Jistě, někdo (a já částečně taky) by mohl vytýkat možná až zbytečně velkou míru zamotanosti a spletitosti děje, přidávání postav, které by v příběhu vlastně ani nemusely být (resp. by mohly být představeny až později) a občasné trochu nepříjemné výkyvy v tempu (hlavně v polovině série, ta přestávka mezi první a druhou polovinou zrovna u tohohle fakt nepomohla), ale myslím si, že DMDP dělá tolik věcí dobře, že se těch pár chyb/problémů dá přehlédnout relativně snadno. Už hned první epizoda ukáže, jak diváka automaticky zaujmout převrácením konceptu a následně se rozjede velmi zajímavé, komplexní a přesně dávkované budování světa, které vlastně nepřestane víceméně až do úplného závěru (a stále nemám pocit, že bych se dozvěděl zdaleka vše)! Jak se vrství jedno odhalení za druhým, jsou zároveň představovány další a další postavy a téměř každá z nich, ať už jde o mysteriózní padouchy a antihrdiny nebo o členy policie, gangů, mafie, rodiny hlavní postavy, je něčím opravdu unikátní, zábavná, sympatická či často vše dohromady. A všichni se střetávají při řešení této příběhové skládačky nejen v skvělých, stylových fyzických (a kouzelnických) soubojích, ale i soubojích mentálních a dialogových. Ono celkově je DMDP v dialozích (i některých monolozích) velmi silné a byla radost sledovat třeba právě skrze tyto interakce hlavního hrdiny s ostatními jeho postupný charakterový vývoj. Doufám, že druhá série bude pokračovat v podobné kvalitě. Myslím, že by to pro autora neměl být problém. 8/10 PS: Misaki je definitivně jedna z nejlepších anime dívek roku 2023. Střapatá, věčně unavená Sayo se svým žraločím fetišem nicméně tomuto roztomile oddanému psycho děvčeti nebezpečně ohrožovala celou dobu krk (heh).

Velké zklamání. Ze začátku to vypadalo celkem nadějně, ale už dokoukat první půlku pro mě nakonec bylo náročné. Ale říkal jsem si, že to snad je jen začátek, který nám má představit svět a postavy a že se to v druhé polovině zlepší. Ale ono bohužel ne a po 4 dílech Part 2 jsem to musel vzdát. Co je na tom špatně? Zaprvé je to šílené množství postav, které na vás série chrlí. Jsou jich desítky, každá se vždy objeví odnikud s nějakou totálně zamlženou motivací, sype ze sebe rádoby vznostné plky a celé se to snaží navodit tajemnou atmosféru s nějakou další organizací nebo skupinou v pozadí. Navíc všichni mají tak nějak neurčité a nijak nepředstavené schopnosti, kdy netušíte jestli se jedná o výsledek nějakého tréninku, augmentace, mystických čár nebo jsou to jen kouzelnické triky. Kdyby toho bylo uměřené množství a s každým dílem se tam nevršili další a další vrstvy postav, organizací a neznámých v pozadí bylo by z toho možná pěkné mystické detektivní drama. Ale tohle je jen nechutný galamatiáš, kde si autoři na úkor diváků honí své ego. Fakt jsem se snažil, ale když jsem si už podvácáté říkal "kdo je kurva zase tohle?" a "o čem to zas prohoba tak moudroprdsky mluví?", tak jsem si řekl ne, tohle fakt nemá cenu. 30%