54 hodin (2018)

Že napínavý príbeh, ktorý totálne rozhodil nemeckú spoločnosť. No neviem, nemal som ten pocit. Normálne som si pritom dal žemľu so šunkou a vôbec ma nenaplo. Ani nerozhodilo, pretože je tu síce dobre vykreslená atmosféra 80. rokov a ukázaná neschopnosť polície, ale mňa tá žandárska impotencia niečo vyriešiť už necháva chladným - to je súčasť ich práce byť nekompetentný. A že boli médiá odpad už v osemdesiatomôsmom, tiež nič prekvapujúce. Takže to celkom prešlo, ale zároveň ma aj trochu obišlo, čo nie je úplne jednoduché.

Mnozí lidé si mylně myslí, že si lidé v dobách našeho socialismu v západním Reichu žili jako v Ráji a že jim bez práce létali do úst pečená kuřata. Zatímco jejich východní sousedé, tzv. dederoni museli povinně chodit do zaplivených továren a vychovávat budoucí pokoleníRammsteinů, kteří bydleli v prvotřídních ubikacích na nějakém tom supermoderním panelákovém sídlišti. Oni totiž ti jejich kolegové ze západu, kteří jejich kolegové z východu přezdívali Wessis, prožívali svůj kapitalistický sen v podobě rádoby demokratické společnosti, kde mnozí vykukové a vychcánci nechodili do práce, protože nemuseli a tím pádem vymýšleli různé p*čoviny, aby si na ten svůj chleba vydělali. Mnozí si dodnes myslí, že se lidi v západním Německu cítili bezpečně a to díky jejich bezchybné policii, což jsme viděli v tomto snímku z doby, která se dnes přezdívá jako tzv. osmdesátky. Wessis se fakt asi necítili bezpečně, což jsme mohli vidět ve filmech jako jeDer Baader Meinhof Komplexanebo ve snímkuU Zlaté rukavice, ve kterém se gurmán Fritz Honka oddával svým nekalým praktikám a děsil svým počínáním celý Hamburk. V této kriminální minisérii se podíváme na dvojici, později trojici bankovních lupičů, kteřým se nechce makat a tak jednoho rána léta páně 1988 přepadnou jednu bankovní pobočku Deutsche Bank v západoněmeckém městě Gladbeck. Na tom by nebylo nic neobvyklého, protože takových přepadeních bylo habaděj. Originalita tohoto příběhu je v její amatérském provedení, jak ze strany policie, tak ze strany vymaštěných lupičů. Od začátku máte pocit jako byste se dívali na nějakou béčkovou parodii o policajtech a rošťácích, kteří dělají jednu botu za druhou. Po přepadení bankovní pobočky se to trochu zvrtne a naši loupežní zaostalci si samozřejmě vezmou rukojmí a vesele se projíždějí po vlastech německých za doprovodu policajtů, kteří nejsou schopni jednat a také za doprovoddu krkavčích a nenasytných médií, kteří našim únoscům servírují dokonce i kávu a u kterých jsem už jenom čekal, kdy jim nabídnou nějaké ty chlebíčky či nějakou tu německou specialitu jako je třeba Eintopf nebo třeba nějaký ten křupavý Bratwurst. Během padesáti čtyř hodin se stane mnoho nelogických věcí a ůnosci se během jejich spanilé jízdy nechají fotografovat a rozdávají nespočetně mnoho rozhovorů, ze kterých mně zaujal jeden výstižný moment, kde jeden z únosců říká, že jeho ruce nebyly stvořeny pro to, aby pracovaly. Po padesáti čtyřech hodinách vše skončí a bohužel si tato estráda vyžádala i některé ty oběti, z nichž jedna byla i mladičká Silke Bischoff, která svým vzezřením trochu připomínala českou modelku a příležitostnou herečkuSimonu Krainovou. Na počest této dívky, která svou odvahou dojala miliony lidí u obrazovek, kteří se na toto drama dívali v skoro přímém přenosu vznikla v roce 1990 stejnojmenná německá EBM/Goth kapela. Jejich hit nazvanýOn Other Sidemá připomínat tuto odvážnou dívku a mně nezbývá nic jiného než tomuto snímku dát zasloužených 90%.

Sáhodlouhá reklama na neschopnost a byrokracii. Zaujme realistický děj a místy určité napětí. Vadí hrubě převalená stopáž, otravné boční dějové linky, sociální balast, zbytečné kecy a chování všech postav jako naprosto vymaštěných idiotů. Kdyby to bylo v Americe, měl by tento film asi jen 5 minut - úvodní seznámení s postavami a v poslední minutě včelka, včelka a pak už klidně jen závěrečné titulky. Tím chci říct zejména to, že děj byl enormně přecpán obrovskou spoustou zbytečné vaty a vyžadoval hodně přetáčení. (35%)

ten film naozaj nemuože za to, že som mu dal iba dva body, to nízke hodnotenie je za tu byrokraciu v nemeckej policii, nezodpovednost starých uradníkov co sa schovavali za čísla paragrafov a vyhlášok. Takí ludia by si nezasluzili ani odchod do penzie ale rovno na smetisko bez narokov na financnupodporu

Pomerne dlhý film o tom, ako to dopadne, keď políciu riadia úradníci. Tí totiž ovládajú iba vyhýbanie sa zodpovednosti, skrývanie sa v kolektíve, odvolávanie sa na predpisy a kompetencie a množstvo podobných kvalifikácií. Aj keď je v popiske vyzdvihovaná mrazivá autenticita, viackrát som mal pocit, že to so zobrazovaním preháňali (asi v záujme toho, aby aj diváci s IQ jedného z gangstrov pochopili). Aj dnes a ešte vo väčšej miere sa stretávame s tým, že ľudia si nakrúcajú videá namiesto toho, aby niekomu pomáhali, alebo niečomu zabránili. Len to nevyzerá tak umelo a hrane ako v tomto filme. Takže dĺžka a uveriteľnosť sú moje dve výhrady, pričom so zvyškom som bol celkom spokojný, pretože podobný postup šéfov poznám z vlastnej pracovnej praxe.