Ztraceni ve vesmíru (1998)

Tohle je hodnocení čistě postavený na vzpomínky a dojmy z mládí. A věřím, že dneska bych tomu méně jak 4* nedal. V 10ti letech, kdo by nežral výlet do vesmíru s Joeym, kterej je badass, stará se o rodinu (která není jeho), má cool brnění a trousí suchý hlášky. Do toho Oldman jako padouch/posera, hororové pasáže na opuštěné lodi, akce, blbá romance, hrátky s časem. Já byl spoko. A do teď poslouchám Apollo 440 a jejich theme k Lost in Space. Bez číselného hodnocení.

Rozpočet na danou dobu nebyl uplně malej (80 mega), ale přesto mi při projekci po 25ti letech vizuálně přišlo, jako bych spíš koukal na nějakej lepší dobovej scifi seriál než plnohodnotnej blockbuster. A upřímně myslim, že ani v roce 1998 nebyl vizuál tim nejlepšim, co se dalo na plátno dostat. Spoustů triků bylo hodně nepřirozeně digitálních a ani exploze mnohdy za moc nestály. Moc mě po těch letech nezaujal ani místama infantilní příběh nebo hlavní záporák. Děj do momentu setkání s vesmírnejma pavoukama aspoň příjemně odsýpal, ale pak se příběh táhnul jak smrad. Pochválit se dá zejména herecký obsazení a pár akčních scén, což však tentokrát nestačí ani na průměrný hodnocení, dvě silnější hvězdy.

Po mnoha zklamáních z filmů poslední dekády mám neustále tendenci vracet se k 80. a 90. filmům, které se už dneska jednoduše netočí. Tentokrát to „schytala“ klasika Ztraceni ve vesmíru. A protože zbožňuju filmy z vesmíru, ve kterých se někdo ztratí a musí čelit neznámu (a že se dají spočítat na prstech jedné ruky), fakt jsem se po nepočítaně letech těšil na další zhlédnutí. A víceméně jsem nebyl zklamaný. Jasně, CGI bylo tehdy v začátcích a jde to poznat (vesmírná obludka, kterou naši hrdinové najdou na lodi je opravdu... obludná), nejmladší dcera je tam jaksi navíc a k tomu je strašně otravná a Matt LeBlanc hraje Joeyho, ale já jsem se bavil. Tyhle nedostatky vyvažují Gary Oldman a William Hurt. Sci-fi elementy a nápady to jen hýří a nakonec opíšeme krásný oblouk. Na rozdíl od většiny dnešní produkce to navíc dává smysl, což se cení. Hodně mě bavili mimozemští pavouci, kteří mi připomněli Replikanty z Hvězdné brány. Vrcholem všeho byl zmutovaný doktor, který je prostě boží. P.S. Až teď jsem si uvědomil, jak moc mi ve filmech chybí „map paintings“.

Kdyby to nebyl film pro děti, tak by to snad bylo lepší. Posádka, kde už dopředu víte co kod bude dělat a říkat. Ke konci se to krapet vylepšilo a mega padouch se stal pavoukovcem. Bohužel zřejmě autoři počítali s dalším filmem a tak to končí bez konce. Výdělek se nedostavil a zůstalo u jediného filmu.

Film si nedělá ambice být veliký, což se mi líbí. Stylově bych ho možná trochu přirovnal k Evoluci, která na jednu stranu působí také vážně, ale efekty nejsou zdaleka tak dotažené, jak by se na nějaký "velkofilm" slušelo. Příšerky i pavouci jsou komičtí (samozřejmě nutno brát zřetel na dobu), interiéry relativně nezáživné a ne moc zajímavé. Na druhou stranu cením, že to nebyla okopírovaná loď z Vetřelce, jak bylo v těchto dobách zvykem. Při sledování jsem si navíc uvědomil, že to je po Přátelích první snímek s Mattem LeBlancem, který jsem kdy viděl. A líbil se! Moc se mi líbil konec s propletením časoprostorů, který by mohl být pomyslnou inspirací pro Interstellar. Jinak taková pohodová oddychovka. *50%*