Zrcadlení (1965)

Od fyzických nemocí k psychickým a způsobem, který ukazuje mnoho různých typů doktorů i pacientů. Hlavně je to ale neutrálně zabarvená výpověď z asi nejdrepesivnějšího existujícího prostředí, bez kterého ale lidstvo logicky nemůže existovat. Snímají se scény z ordinací i nemocničních pokojů, znějí výroky doktorů i doktorek starých i mladých, do toho zní hudba, která vám na náladě rozhodně nepřidá, ale výsledek je natolik pouze pozorovatelský, že nechává velký prostor pro vlastní názor nad vším zobrazeným i řečeným. Může to tedy působit neukotveně, možná i zbaběle, ale za mě to je cesta k ideální podobě dokumentu, jelikož vás nenutí k jednomu přesnému pohledu na věc, ale naopak vlastní interpretaci. 4*

Když člověk vážně onemocní, najednou se mu změní žebříček hodnot, začíná přemítat nad smyslem života, má potřebu se vypořádat se strachem ze smrti. V takových chvílích si zpravidla uvědomíme, že život a zdraví je na světě to nejdůležitější. Na druhé straně ale existují lidé, kteří zdraví jsou, přesto však si chtějí sami dobrovolně život vzít. Na tyto ne tak úplně medicínské otázky nechává Evald Schorm hledat odpovědi lékaře a pacienty jedné nemocnice.

Tak zde jsou pacienti moudřejší lékařů, neb lékaři zde většinou říkají jen všeobecnosti, nota bene ovlivněné dobovou ideologií, a možná mluví tak očekávatelně všeobecně "moudře" i s ohledem na svou image. Ale pacienti jsou na tom tak, že už je jejich vlastní image nezajímá, ti se snaží opravdu něčeho dobrat. Jako herce jsem Evalda Schorma viděl jen v Žertu, a již tam mne napadlo, že by s tou svou vnitřní vážností mohl hrát Tomáše ze Štítného nebo nějakého tajného evandělíka přežívajícího rekatolizaci v zapadlém koutě Vysočiny a v noci u svíčky přemítajícího nad kralickou Biblí. Tenhle dokument mi to jen potvrzuje.

vy si ze mne děláte prdel, pane Schorm! jen tak mimochodem vložený závěr třetího Mahlera ve vašem závěru mne dostal na kolena (obrazně). no fakt jsem po pár tónech věděl, jak to zkončí, a byly i slzy (bez nadsázky). vy si snad ze mne děláte prdel. myslim, že to je DG307, kdo zpívá "jaký je smysl života". a jestli jste se na to ptal a šel hledat odpověď do nemocnice - NA PSYCHIATRII?!?! vy si snad ze mne děláte legraci!

„Bolí to moc? Tak ono to přejde.“ Tento dokument mi přijde zvláště nevyrovnaný. Na jedné straně je zřetelná přítomnost dobové ideologie (tj. i čistě vědecký přístup, život zkrátka končí smrtí, tečka) zvláště v monolozích doktorů, některá nijak objevná moudra a otravné (jak obrazem, tak zvukem) zkoumání lidské mozkové aktivity, za to všechno palec dolů. Ale na straně druhé se film od nudného začátku začne zaobírat čím dál víc zajímavějšími tématy (vrcholí řešením sebevražd) a některé myšlenky (spíše ze strany pacientů) rozhodně stojí za to (např. sobeckost lásky, zločin v podobě pěstování strachu v člověku a jiné). Plus vidím i ve vytváření té stísňující a depresivní atmosféry. Ve výsledku mi to hází slabší 4*.